Hlavní obsah
 

Nový poznatek z kosmu: horké superzemě nevděčí za svůj jas roztavené lávě

Astronomy už dlouho zajímá, jak je možné, že jsou tzv. horké superzemě tak zářivé. Jde o ohnivé skalnaté planety obíhající tak blízko jejich mateřských hvězd, že je jejich povrch zahříván na lávové oceány. Některé z těchto lávových světů, které mají zhruba velikost Země, jsou také mimořádně jasné. Jak informovala agentura Reuters, daná vesmírná tělesa však nejspíš nevděčí za svůj jas roztavené lávě, jak jsme se dříve domnívali.

 
Nový poznatek z kosmu: horké superzemě nevděčí za svůj jas roztavené lávě

Podle nového výzkumu zveřejněného v odborném časopise The Astrophysical Journal horké superzemě krouží kolem svých hostitelských hvězd jednou za 10 dní či méně a odrážejí 40 až 50 procent jejich světla.

Oproti tomu naše planeta odráží pouze asi 10 procent slunečního světla.

Superzemě je označení exoplanety (planety mimo Sluneční soustavu), jejíž hmotnost nepřesahuje desetinásobek hmotnosti Země. Nejprve byly objeveny mimo Sluneční soustavu jen planety typu plynný obr, na nichž je existence vyšších forem života poměrně nepravděpodobná. Teprve ve 21. století se podařilo najít tzv. terestrické planety, které by mohly být obyvatelné – s dýchatelnou atmosférou, snesitelnou gravitací a bez extrémních teplotních výkyvů.

Jas z mraků a atmosféry bohaté na kovy?

Vědci z amerického Massachusettského technologického institutu (MIT) ve snaze určit zdroj záře těchto exoplanet roztavili čedič a horninotvorné minerály živce v laboratorních podmínkách a pak provedli spektrometrická měření množství světla, které látky uvolnily. Výsledky naznačují, že láva představuje pouze 10 procent světla horké superzemě.

Experti proto spekulují, že planety lávového oceánu nevděčí za svůj jas roztavené lávě nebo ochlazenému sklu, jak se dříve předpokládalo. Jejich zářivost by podle MIT mohla spíš pocházet z atmosféry bohaté na kovy a z určitých reflexních mraků.

„Těmi mraky, anglicky reflective clouds, se myslí oblaka odrážející světlo mateřské hvězdy. Taková oblaka jsou zcela běžná na planetách, jako je Země, ale třeba i mnohem teplejší Venuše. Oblaka mohou odrážet až 80 procent dopadajícího světla a planeta zahalená v mracích je tedy mnohem jasnější než planeta bez mráčku,” doplnil pro Novinky odborný pracovník Václav Glos z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Otázkou však podle něj je, jak se oblaka udrží na planetách, které jsou podstatně blíže ke své mateřské hvězdě, díky čemuž bychom tam přítomnost hustší atmosféry nečekali.

„Další krok vědců z MIT určitě bude simulace interakce atmosfér takových planet s aktivitou jejich mateřské hvězdy,” je přesvědčen Glos.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků