Hlavní obsah
Hlava Ramsese II. u vchodu do chrámu Abú Simbel Foto: Profimedia.cz

Biblické pohromy dokládají vliv klimatických změn, tvrdí vědci

Biblických deset ran egyptských, jimiž byl stižen Egypt za to, že vládce nechtěl nechat odejít izraelský lid, nejsou jen mýtem. Podle vědců se skutečně staly a byly důsledkem klimatických změn a sopečné erupce v době vzniku příběhu o Mojžíšovi.

Hlava Ramsese II. u vchodu do chrámu Abú Simbel Foto: Profimedia.cz
Biblické pohromy dokládají vliv klimatických změn, tvrdí vědci

Na základě nových výzkumů vědci podle National Geographic Society tvrdí, že pro deset pohrom existují důkazy o začátku putování do Země zaslíbené popsaném v knize Exodus. Vykreslují řetěz přírodních jevů, které vyústily v katastrofy.

Egyptské rány dopadly podle archeologů na starověké město Pi-Ramesse v nilské deltě, které bylo sídelní metropolí za vlády Ramesse II., který vládl mezi lety 1279-1213 př. n. l. Město bylo také před 3000 lety opuštěno nejspíše právě v důsledku biblických pohrom.

Klimatická změna

Klimatologové, kteří své studium zaměřili na vývoj podnebí v tomto období, zjistili výraznou až dramatickou proměnu, která poznamenala konec vlády velikého krále. Rekonstrukci klimatu jim umožnily analýzy stalagmitů v egyptských jeskyních, které obsahují radioaktivní prvky.

Ramsesovu dlouhou vládu provázelo stabilní teplé a vlhké klima, které však na konci přešlo náhle v období sucha. „Ramesse vládl v éře bohaté na srážky a jeho země vzkvétala. To však trvalo jen několik desetiletí. Pak se klima rychle zhoršilo,“ uvedl profesor Augusto Magini, paleoklimatolog z Univerzity v Heidelbergu. Ramses Veliký patří mezi nejslavnější a nejdéle vládnoucí faraony starověkého Egypta, jeho velkolepé stavby a kolosální sochy zdobí dodnes celý Egypt.

Náhlý vzrůst průměrných teplot způsobil podle vědců nejprve rapidní pokles hladiny životadárného Nilu, který se z veletoku změnil na mělkou bahnitou řeku. Vytvořily se tak podmínky pro první egyptskou ránu - vody Nilu se proměnily na krev. Biolog Stephan Pflugmacher z Leibnizova ústavu v Berlíně se domnívá, že tento úkaz souvisel s namnožením řas a sinic. A jedna z nich známá i pod názvem Burgundská krev (Oscillatoria rubescens), může vodě dodat neobvyklou rudou barvu. Mimo jiné má podíl na pojmenování Rudého moře.

Líný, na živiny bohatý tok v horkém počasí pak dominově vedl k dalším pohromám - zaplavení Egypta žábami, komáry a mouchami.

Žáby se vyvíjejí v mělkých vodách a jejich vývoj může být v zátěžové situaci urychlen působením hormonů. Jedovaté řasy mohou být takovým činitelem, který spustí rychlejší vývoj žab a jejich migraci z otráveného prostředí. Ovšem ohromné množství žab v nehostinných podmínkách vede i k jejich rychlému úhynu. Tím se vytváří příhodnější podmínky pro mouchy a komáry, které patří k hlavním přenašečům chorob. Žáby jako hlavní predátoři snižující počty hmyzu jsou ze hry a roje much a komárů napadají dobytek i lidi.

Posloupnost ran je zachována - šíří se dobytčí mor. Nákaza, nedostatek čerstvé pitné vody a potravin pak u lidí může vyvolat epidemii. Komáři jsou i dnes přenašeči malárie a horečnatých onemocnění.

Ovšem po této šesté ráně egyptské vstoupila do hry jiná událost, která se stala 600 kilometrů daleko a postarala se o další tři pohromy: krupobití, kobylky a temnotu.

Výbuch sopky Théra

Do sledovaného období totiž spadá jedna z největších erupcí v lidských dějinách: výbuch sopky Théra, která byla součástí ostrova Santoriny. Před třemi a půl tisíci lety vyvrhla do atmosféry miliardy tun sopečného popela.

Nadine von Blohm z Ústavu pro fyziku atmosféry v Německu vytvořila model, podle kterého se mohla oblaka vulkanického popela srazit s bouřkovým systémem nad Egyptem a způsobit silné krupobití, které není pro tuto oblast obvyklé.

Invaze kobylek pak podle kanadského biologa Siro Trevisanata také souvisela se sopečným spadem. Protože popel stimuluje srážky a tím vlhkost, což zvyšuje i pravděpodobnost migrace kobylek. A předposlední rána - temnota vyplývá ze zaclonění slunečního svitu.

Ostatně archeologové při vykopávkách v Egyptě zjistili přítomnost sopečného popela, přestože v Egyptě se žádná aktivní sopka nevyskytuje. Analýza jeho složení v příslušné době pak potvrzuje shodu s ostrovem Santorini.

Pokud jde o poslední ránu - smrt prvorozených, tu dávají vědci do souvislosti s plísní, která napadla obilí, a protože prvorození dostávali jako první svůj díl, mohli být i prvními obětmi.

Biblický příběh tak v očích vědy vychází jako logický sled událostí, které mohly snadno přimět k emigraci z Egypta velké skupiny obyvatel, zvláště pokud se jednalo o lidi druhé nebo ještě nižší kategorie, což byli v zemi faraonů všichni cizinci, nejen Izraelité.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků