Zpráva vychází z dat sondy NASA LADEE (Lunar Atmosphere and Dust Environment Explorer). Tento robotický výzkumník od října 2013 do dubna 2014 létal kolem Měsíce a shromažďoval podrobné informace o struktuře a složení lunární atmosféry – velmi jemného plynného obalu přirozeného souputníka Země – a výskytu prachu v ní.

Na povrchu Měsíce může být voda, tvrdí NASA

O přítomnosti vody na Měsíci sice existují důkazy, pokračují však diskuse ohledně jejího původu a toho, kde všude se vyskytuje a jaké množství jí může být.

Jde o potenciální důležitý zdroj pro udržení dlouhodobých misí na Měsíci a pro lidský průzkum hlubokého vesmíru.

Potvrzení modelové situace

Vědecké modely už dříve předpověděly, že dopady meteoroidů by mohly z Měsíce uvolňovat vodu ve formě páry, ale vědci tento jev doposud nepozorovali. Díky zkoumání toho, co LADEE na Zemi poslala, nyní získali data o desítkách těchto jevů.

Meteoroidy jsou tělesa sluneční soustavy o velikosti milimetrů až několika desítek metrů, která se pohybují mezi planetami. Tělesa větší než 100 metrů jsou považována za planetky, byť mezi meteoroidy a planetkami není přesné rozhraní. Za planetku se takové těleso běžně považuje v případě, že se z pozorování jeho pohybu ve sluneční soustavě podaří určit jeho dráhu.

K uvolnění vody musely meteoroidy podle vědců proniknout nejméně osm centimetrů pod povrch. Pod touto zcela vyprahlou horní vrstvou se nachází tenká přechodná vrstva a pak hydratovaná vrstva, kde se molekuly vody pravděpodobně drží na kouscích půdy a hornin, jimž se říká regolit.

Část se vrátí na povrch

Protože materiál na povrchu Měsíce je kyprý, může i malý, půlcentimetrový meteoroid proniknout dostatečně hluboko, aby uvolnil obláček páry. Šoková vlna, která se při každém nárazu rozptýlí, přitom vymrští vodu i z okolí.

Při dopadu proudu meteoroidů na Měsíc se voda dostane do atmosféry a rozptýlí se. Asi dvě třetiny takovéto vodní páry následně uniknou do vesmírného prostoru, nicméně přibližně třetina se podle NASA vrátí na povrch Měsíce.

Uvedená zjištění by mohla pomoci vysvětlit výskyt ledu ve studených temných koutech kráterů v blízkosti obou pólů. Většina známé vody na Měsíci se nachází právě v takových studených pastích, kde jsou teploty tak nízké, že vodní pára a jiné těkavé látky, které se dostanou na povrch, zůstanou stabilní značně dlouho, možná až několik miliard let.

Nálety meteoroidů mohou dostávat vodu ven z těchto studených pastí i do nich.