Článek
Geokoróna, tedy tenké mračno atomů vodíku, jež je částí plynného obalu naší planety ve výšce nad 1000 kilometrů, se tak podle zjištění vědců táhne do vesmíru až do vzdálenosti 630 000 kilometrů. Pro srovnání – průměrná vzdálenost oběžné dráhy Měsíce od Země je 384 600 kilometrů.
Celý snímek z roku 1972, na kterém je patrná zemská geokoróna. Tehdy si odborníci mysleli, že je její dosah mnohem menší.
„Měsíc prolétá zemskou atmosférou,“ uvedl v prohlášení vedoucí autor zmíněné vědecké zprávy Igor Baljukin z moskevského Institutu kosmického výzkumu.
„Nebyli jsme si toho vědomi, dokud jsme neoprášili pozorování učiněná před dvěma desetiletími sondou SOHO,“ dodal ruský expert.
Sluneční a heliosférická observatoř SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) je sonda vypuštěná v prosinci 1995 ke studiu Slunce. Jde o společný projekt Evropské kosmické agentury ESA a americké NASA.
Kosmická sonda SOHO
SOHO zkoumající Slunce. Ilustrační obrázek
Baljukinův tým analyzoval již archivovaná data SOHO, konkrétně výsledky měření určitého ultrafialového záření. Sluneční záření reaguje s atomy vodíku v geokoróně, což lze pozorovat z vesmíru, nikoli ze Země.
Geokorónu vyfotil astronaut Young
Vědci o existenci geokoróny vědí už dlouho. Lidé účastnící se mise NASA Apollo 16 ji nasnímali z povrchu Měsíce v roce 1972, fotografem byl konkrétně americký astronaut John Young. Tehdy se ještě předpokládalo, že její dosah je menší.
Earth's extended atmosphere--the geocorona--is so large that it stretches nearly twice as far as the Moon. https://t.co/TXOSyOZGGL pic.twitter.com/NP8bUrbNFL
— Corey S. Powell (@coreyspowell) 21. února 2019
„V té době astronauti na povrchu Měsíce netušili, že jsou vlastně obklopeni krajem geokoróny,“ poznamenal k tomu ve společném prohlášení spoluautor vědecké zprávy, francouzský astronom Jean-Loup Bertaux.
Nové zjištění o dosahu zemské atmosféry může mít význam při zkoumání exoplanet – planet mimo naši sluneční soustavu. Planety s vodíkem ve vnějších částech svého plynného obalu často mívají blíže k povrchu vodní páru.
„To je zvláště zajímavé, když hledáme planety s potenciálními zásobami vody mimo sluneční soustavu,“ uzavřel Bertaux.
