Hlavní obsah

Kolem Země sviští další meteory. Kvadrantidy rozzáří noční oblohu

Novinky,

Letošní rok bude přát astronomickým úkazům, a to včetně dobrých pozorovacích podmínek pro několik meteorických rojů. První z nich, Kvadrantidy, vrcholí už v pátek 4. ledna v časných ranních hodinách za bezměsíčné noci.

Foto: Petr Horálek (Astro.cz)/Stellarium

Simulační grafika k maximu roje Kvadrantidy 2019.

Článek

„Na tmavé obloze daleko od měst uvidíme v době okolo maxima roje v pátek ráno ve 3:20 SEČ počty meteorů s frekvencí až 80 za hodinu,“ prozradil Pavel Suchan z České astronomické společnosti.

Letos je okamžik maxima roje naší republice podle astronomů velmi nakloněn, znovu bude mít tento úkaz tak příznivé podmínky až v roce 2022.

Původ roje je záhadou. Uvažovalo se, že mateřským tělesem by mohla být kometa 96P Machholz. Peter Jenniskens z NASA však v roce 2003 naznačil, že za rojem zřejmě stojí fragment přes 500 let zaniklé komety.

Doporučuje se roj na obloze pozorovat hlavně ve druhé polovině noci z 3. na 4. ledna, tedy od půlnoci do rozbřesku, kdy se stoupajícím radiantem (místo, odkud meteory na obloze vlivem perspektivy zdánlivě vylétají) bude stoupat aktivita roje. Je též vyšší šance na jasně zářící meteory.

Náhodná zjevení na celé obloze

K pozorování meteorů je ideální najít místo daleko od měst s minimálním vlivem světelného znečištění, nejlépe na horách s odkrytým obzorem. Ke sledování jevu není třeba žádné přístrojové vybavení, neboť meteory se náhodně objevují na všech místech oblohy. Nejlépe se meteory pozorují vleže, vhodné tak je mít teplý spacák a karimatku.

„Úkaz se můžete pokusit i vyfotografovat. Nejlepší je mít po ruce fotoaparát s možností dlouhé expozice a širokoúhlým objektivem, například zrcadlovku. Je také dobré kvůli chladnému počasí nechat fotoaparát i objektiv několik hodin před focením venku, aby se vychladil a objektiv se nepokryl zmrzlou rosou,“ radí fotograf a popularizátor astronomie Petr Horálek.

Při samotném focení se má fotoaparát nejprve umístit na stativ a zkontrolovat, zda se netřese při větším větru.

„Následně nastavíte vyšší citlivost, zaostříte objektiv na nekonečno, nastavíte nejdelší možnou expozici a zamíříte do libovolné části oblohy. Poté už jen zmáčknete spoušť – pokud možno v režimu samospouště či přes dálkové ovládání, aby se ani tehdy foťák neroztřásl. Proces opakujte, dokud do záběru nevletí kýžený meteor,“ doplnil.

Foto: Jimmy Westlake

Jasná Kvadrantida v roce 2013. Ilustrační foto

Mimo náhodné meteory bude k nalezení malým dalekohledem vysoko nad obzorem v souhvězdí Rysa již slábnoucí kometa Wirtanen, která v prosinci 2018 učinila 10. nejbližší dokumentovaný kometární průlet kolem Země za celou historii lidstva. [celá zpráva]

Krátce před rozbřeskem ozdobí oblast nad jihovýchodním obzorem seskupení Venuše, Jupiteru a vycházejícího srpku Měsíce s takzvaným popelavým svitem v okolí souhvězdí Štíra.

Roj neexistujícího souhvězdí

Téměř každý meteorický roj nese název podle souhvězdí, ve kterém se nachází zmíněný radiant. Kvadrantidy jej mají v dnes již neexistujícím souhvězdí Kvadrantu (či Zedního kvadrantu), které bylo zrušeno v roce 1922. Nacházelo se na pomezí Pastýře a Draka, jen kousek východně za ojí Velkého vozu, což je část souhvězdí Velké medvědice.

„A právě z tohoto směru na obloze do atmosféry vstupují drobná tělíska, která letem a třením v atmosféře vytvářejí meteorickou podívanou,“ vysvětlil Suchan.

Původ těchto drobných zrnek je dosud úplně nevyřešenou záhadou. Uvažovalo se o tom, že mateřským tělesem by mohla být kometa 96P Machholz. Vědec v oboru meteorů Peter Jenniskens z americké vesmírné agentury NASA však v roce 2003 naznačil, že za rojem pravděpodobně stojí fragment přes 500 let zaniklé komety, který byl právě roku 2003 objeven a katalogizován pod asteroidálním označením C/2003 EH1.

Původní těleso s označením C/1490 Y1 způsobilo na jaře roku 1490 meteorický déšť nad čínským městem Čching-jang. Déšť nejspíše souvisel se zánikem tohoto malého asteroidu v zemské atmosféře.

Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje od Země vzdaluje, takže za 1000 let už Kvadrantidy patrně pozorovat nebudeme.
Pavel Suchan

Dráha tělesa C/2003 EH1 se s dráhou Země protíná v téměř kolmém úhlu, což způsobuje krátkou aktivitu roje – obecně mezi 1. a 6. lednem. Samotné maximum je velmi ostré a s proměnlivou aktivitou 60 až 200 meteorů za hodinu, trvá jen několik málo hodin.

„Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje od Země vzdaluje, takže přibližně za 1000 let už Kvadrantidy patrně pozorovat nebudeme,“ poznamenal Suchan.

Bohatý rok 2019

Z hlediska pestrosti a příznivých podmínek pro pozorování nebeských úkazů ve střední Evropě bude letošní rok skutečně nadprůměrný. Kromě Kvadrantid budou mít poměrně příznivé podmínky květnové Eta-Aquaridy či říjnové Orionidy – v případech obou rojů se jedná o meteory z Halleyovy komety.

Čekají nás také nejznámější meteorické roje roku: srpnové Perseidy a prosincové Geminidy. Ty bylo možné sledovat i minulý měsíc. [celá zpráva]

Letos nastanou i dvě zatmění Měsíce, neobvyklý zákryt Saturnu Měsícem a velmi vzácný přechod Merkuru před slunečním diskem, jak Novinky krátce upozornily již koncem roku 2018. [celá zpráva]

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám