Meteorický roj Perseidy lze vidět vždy jednou v průběhu roku, a to tehdy, když se Země pohybuje v proudu drobných částic, meteoroidů, které za sebou na své dráze kolem Slunce zanechává mateřská kometa Swift-Tuttle, která roj vytváří.

Kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila roku 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná zmíněný roj tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za kometou.

Kometa Swift-Tuttle, jak byla zachycená v roce 1992.

Kometa Swift-Tuttle, jak byla zachycena v roce 1992.

FOTO: Profimedia.cz

Samotný jev vzniká tak, že komety, jak se přibližují ke Slunci, uvolňují ze svého jádra materiál, který se v případě střetu se zemskou atmosférou odpaří. Tehdy vzniká působivý zářivý úkaz, kterému říkáme meteor, ale leckdo to označuje nesprávným lidovým pojmem „padající hvězda“.

Kompozitní snímek maxima roje Perseid nad Královou Studňou na Slovensku z roku 2016 zachycuje Mléčnou dráhu a 104 meteorů vylétajících z jednoho místa na obloze – radiantu v souhvězdí Persea. Nejvíce meteorů bude vidět tam, kde neruší světlo měst.

Kompozitní snímek maxima roje Perseid nad Královou Studňou na Slovensku z roku 2016 zachycuje Mléčnou dráhu a 104 meteorů vylétajících z jednoho místa na obloze – radiantu v souhvězdí Persea. Nejvíce meteorů bude vidět tam, kde neruší světlo měst.

FOTO: Petr Horálek

Protože tyto částice mívají rozměry menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Pozorovat je můžete déle než měsíc okolo maxima roje, jelikož první meteory z Perseid se zpravidla pozorují právě už 17. července, poslední 24. srpna.

Měsíc nebude překážet

Nejvíce meteorů však padá okolo maxima, které letos nastává v noci z neděle 12. srpna na pondělí 13. srpna. Podmínky jsou přitom ideální, Měsíc vstoupí do fáze novu 11. srpna v 11:59 SELČ a v noci tedy nebude rušit svým svitem. Na rozdíl od loňska. [celá zpráva]

„Pozorování meteorů ale doporučujeme hlavně ve druhé polovině noci, kdy souhvězdí Persea s radiantem roje vystoupá nejvýš nad obzor. Díky tomu mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní zazáří každou hodinu přibližně 70 meteorů,“ uvedl Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR a České astronomické společnosti.

Astronomický snímek dne NASA z 10. srpna 2017: Noc Perseid

Astronomický snímek dne NASA z 10. srpna 2017: Noc Perseid

FOTO: Petr Horálek

Jasná Perseida v souhvězdí Pastýře, 11. srpna, 23:14 SELČ. Místo pořízení: Jezbořice.

Jasná Perseida v souhvězdí Pastýře, 11. srpna, 23:14 SELČ. Místo pořízení: Jezbořice.

FOTO: Česká astronomická společnost, Vilém Heblík

Nejvhodnější místa pro sledování úkazu jsou ta nejtmavší a s co nejlepším výhledem. Tedy dále od měst, kde je obloha příliš světlá kvůli světelnému znečištění a slabé meteory zde vidět nejsou.

„Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled – meteory se objevují náhodně po celé obloze a jsou dost výrazné na spatření pouhýma očima,“ vysvětlil Suchan.

První zmínky o úkazu pocházejí z poloviny 3. stol. n. l. v souvislosti s umučením svatého Vavřince, což byl jeden z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů údajně neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriana odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.
Až italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835–1910) ve druhé polovině 19. století prokázal, že jde o astronomický úkaz. Jako první našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle, objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862.

Jasné planety, Mléčná dráha i hvězdokupy

Nedělní obloha nabídla také jiné zajímavosti. Už zvečera bylo možné pozorovat velmi jasnou planetu Venuši nad západním obzorem. Při opravdu dobrých podmínkách šlo vyhledat i nesmírně úzký srpek Měsíce. Za soumraku pak nad jihozápadem planetu Jupiter.

Po 22. hodině již vynikl stříbřitý pás Mléčné dráhy, část naší Galaxie. Táhl se přes celou oblohu a ve směru k jejímu centru nad jihem najdeme Saturn. Celou noc zůstává výrazný Mars, který byl na konci července letošního roku nejblíže k Zemi za posledních 15 let. [celá zpráva]

Červencový snímek planety Mars, který pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled.

Červencový snímek planety Mars, který pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled.

FOTO: NASA, ESA, STScI

Po půlnoci uvidíme nad jihovýchodem vycházet souhvězdí Býka a v něm výrazné otevřené hvězdokupy – tedy obří seskupení hvězd – Hyády a Plejády.

„Přeji jasné nebe, přeci jen je to šance na splnění mnoha desítek přání,“ uzavřel s úsměvem Suchan.