Kněz Marek Orko Vácha: Nejcennější věc, kterou máme, je čas

Rok za rokem je to tajemnější a tajemnější. Rok za rokem se člověk nějak víc noří do toho mystéria. A kdybych měl začít opravdu zeširoka, tak přemýšlíme, odkud jsme se tady vzali a co jsme zač…

Velký třesk 13 miliard let zpátky, 4,6 miliardy let z prachu a plynu vznikla planeta Země a po této době jsme tady my dva. A teď na čem je to všechno založené?

Je zvláštní, že velká náboženství vždycky modifikovala to stávající. A najednou je tady myšlenka, že je to celé založené na lásce. Židovství první přišlo na revoluční myšlenku, že se s tím principem světa dá mluvit, že to můžu oslovit. No a křesťanství přišlo s myšlenkou, že to ono cosi se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Takže slovo se stalo tělem a stalo se kouskem hmoty. A to je jedna z těch mystických rovin Vánoc. Je to cosi, čemu říkáme Bůh.

Naprosto. Jistě, člověk by mohl takhle vztyčit káravě prst. Supermarkety jsou všude přeplněné, obrovský zmatek. Kupují se dárky, vánoční trhy a tak. Ale to je přece mnohem lepší zpráva, než kdyby obchody zely prázdnotou. Kdyby si každý žil tak nějak pro sebe.

Všichni takhle běháme, protože chceme udělat někomu radost. Takže to je dobré.

Já třeba velice rád dostávám dárky…

Já si myslím, že ne, protože jak člověk obdarovává Boha, tak se učí obdarovávat i lidi. Učím se vidět svět očima druhého člověka. A to jsem možná celý rok nedělal, protože najednou přemýšlím o mých nejbližších. Co by jim udělalo radost? Co bych mohl pro ně udělat, aby byli šťastni? Co je v mých silách, abych něco udělal pro svoje kamarády, členy rodiny, děti, manželku a podobně? Koupit jim něco? Možná jim dát čas.

A obětujeme svůj čas, obětujeme svoje peníze. Pro mě nákupní centra před Vánocemi, to je peklo na zemi. Je to hrozné, ale člověk to dělá vlastně z lásky k druhým.

To teda bezesporu. Já ale z tohoto důvodu miluji Prahu, protože Praha je nervózní, jiskřivá, intelektuální. Tady je spousta přednášek, každý večer mám deset věcí, kam bych šel, kdybych mohl. A pak přijedete do farnosti v Lechovicích u Znojma, moravsko-rakouské pohraničí. Víno, slunečnice a ten čas najednou nehraje vůbec žádnou roli. Tam vůbec není problém se zastavit a nějak si povykládat.

A paradox je, že máme spoustu prostředků, které nám šetří čas. Třeba varnou konvici, robotický vysavač, automatickou pračku. Najednou člověk přemýšlí, co s tím časem vlastně udělat.

To teda šance je, ale žádná doba ještě nebyla tak agresivní, co se týče různých útoků na to, jak absolutně a doslova zabít čas. Třeba v metru já můžu vyletět z kůže. Každý má mobil a dívá se do něj, jako kdyby se řešily zásadní věci. Ale sledují spíš tzv. kočičí videa. Angličtina na to má termín „brainrot“. Už i školák má mozek jakoby shnilý právě proto, že pořád do sebe pasuje laciný dopamin.

Strašně moc. Strašně moc lidí ztrácí čas. A řeknu něco, co stojí za to říct právě o Vánocích. Každý máme 24 hodin denně. Je v pořádku, že spíme. Je v pořádku, že pracujeme. Je v pořádku, že plnohodnotně odpočíváme. Ale s tím dalším časem musíme velice rozumně nakládat. Je spousta knížek, které nestojí za to, aby byly čteny. Spousta časopisů a serverů, které nestojí za to, abychom jim věnovali čas.

Spousta filmů, které nestojí za to, abychom se na ně dívali.

Musíme si pečlivě vybírat, protože nejcennější věc, kterou máme, je čas.

Jak se mají lidé vypořádat se současnými krizemi a válkami, je zlo subjektivní nebo objektivní a proč je kostel taková duchovní posilovna? Celý rozhovor s Markem Orko Váchou si můžete pustit v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.