Článek týmu z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK), Ústavu biologie obratlovců Akademie věd (ÚBO AV ČR) a České společnosti ornitologické (ČSO) v mezinárodním odborném časopise IBIS je vyvrcholením více než šestileté spolupráce mezi českými vědci a dobrovolníky z řad veřejnosti, kteří mapovali geografickou variabilitu ve zpěvu strnada obecného (Emberiza citrinella).

Za dobu trvání projektu s názvem Nářečí českých strnadů účastníci pořídili téměř čtyři tisíce nahrávek zpěvu tohoto ptáka z většiny našeho území. Podařilo se jim nalézt sedm již dříve popsaných nářečí, ale také několik menších oblastí, ve kterých se vyskytují ptáci zpívající vzácnými, dosud nepopsanými variantami zpěvu. Právě ti jsou hlavním cílem pokračování výzkumu pro letošní sezónu.

Strnad jako průkopník občanské vědy

Vše začalo v roce v roce 2011, kdy ČSO vyhlásila strnada ptákem roku. Ten se záhy stal jedním z průkopníků takzvané občanské vědy v Česku díky již zmíněnému projektu Nářečí českých strnadů.

ČTĚTE TAKÉ:
Hormon lásky ovlivňuje i sojky. Vědci dumají, k čemu jim to je

Cílem projektu od počátku bylo zmapovat s pomocí veřejnosti, jaká strnadí nářečí se vyskytují na českém území, rovněž najít hranici mezi jejich západní a východní skupinou. Zapojení veřejnosti do výzkumu mělo současně posloužit k tomu, aby se upozornilo na úbytek dříve běžných druhů zemědělské krajiny, související se změnami v jejím hospodaření.

Nářečí jako lidé

„Když se mě ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek zeptal, co by mohlo veřejnost oslovit, vzpomněl jsem si na to, co jsem znal ze starých polozapomenutých německých článků – nejzajímavější na strnadech byla právě jejich nářečí,“ poznamenal k začátkům Petr Procházka z ÚBO AV ČR.

Jak se ukázalo, problematika nářečí skutečně není jen výlučně lidskou záležitostí. Někteří ptáci, kteří se své hlasové projevy učí, totiž mohou mít nářečí také.

Strnad obecný (samec). Vpravo dole jsou pomocí sonogramů znázorněna dvě nejrozšířenější česká i evropská nářečí. Variantu nahoře zakončuje krátký vysoký tón následovaný dlouhým hlubším. V druhém případě na táhlý tón navazuje vyšší, nápadně klesající zvuk.

Strnad obecný (samec). Vpravo dole jsou pomocí sonogramů znázorněna dvě nejrozšířenější česká i evropská nářečí. Variantu nahoře zakončuje krátký vysoký tón následovaný dlouhým hlubším. V druhém případě na táhlý tón navazuje vyšší, nápadně klesající zvuk.

FOTO: Petr Jan Juračka, Přírodovědecká fakulta UK

„Samci takových druhů v rámci různých oblastí sdílejí části zpěvu, kterými se liší od samců z oblastí jiných, podobně jako lidé v různých částech Čech a Moravy používají svoje regionálně specifické výrazy,“ vysvětlil vedoucí oddělení vnějších vztahů PřF UK Michal Andrle, který o studii strnadích nářečí Novinky informoval.

„U málokterého evropského ptačího druhu je to tak patrné, jako právě u strnada obecného – rozdíl ve zpěvu je odlišitelný pouhým uchem. Strnadí poněkud zlověstný popěvek ‚Kdyby si sedláčku chcíp!' má zkrátka mnoho podob. A díky výsledkům projektu Nářečí českých strnadů víme, kde které varianty hledat,“ pokračoval Andrle.

Projekt nekončí

Projekt překonal původní představy výzkumníků. Když po roce vystřídal strnada na postu ptáka roku tetřev, strnadům se dle Andrleho „nechtělo odejít ze záře reflektorů“.

„Lidé byli prostě skvělí. Do nahrávání se často vrhali doslova po hlavě. Někteří si i přizpůsobovali dovolenou, aby zmapovali dosud neprobádané oblasti,“ popsala spolupráci, která po onom roce zdaleka neskončila, doktorská studentka na katedře ekologie PřF UK Lucie Diblíková.

Na českém území se vyskytuje sedm dříve popsaných nářečí (barevná kolečka), ale i několik vzácných (černá kolečka). Na hranicích mezi dvěma dialektovými regiony se rovněž občas vyskytují jedinci, kteří zvládnou oba typy (půlená kolečka).

Na českém území se vyskytuje sedm dříve popsaných nářečí (barevná kolečka), ale i několik vzácných (černá kolečka). Na hranicích mezi dvěma dialektovými regiony se rovněž občas vyskytují jedinci, kteří zvládnou oba typy (půlená kolečka).

FOTO: Přírodovědecká fakulta UK

Původně plánovaná jednoletá osvětová kampaň se tedy proměnila v plnohodnotnou dlouhodobou vědeckou studii. Výkon české veřejnosti může být výborným podkladem pro další výzkum – vědci mají konečně šanci přijít na kloub tomu, jak nářečí vznikají a co vlastně udržuje hranice mezi jednotlivými dialektovými regiony.

Podle Terezy Petruskové, vedoucí dizertační práce Diblíkové, to nevypadá, že by samci rozlišovali mezi místním a cizím dialektem – v obou případech reagují se stejnou agresí. Možná mohou hrát roli samičí preference.

Akce stačila inspirovat i v zahraničí. „Vedle Velké Británie a Nového Zélandu, jež nám posloužily jako ostrovní laboratoře ukazující, co se stane s dialekty, když tento druh kolonizuje zcela nové území, nyní dobrovolníci nahrávají v Polsku, Lotyšsku, Švýcarsku a letos nově v Chorvatsku,“ doplnil Pavel Pipek z PřF UK a Botanického ústavu AV ČR, který Novinkám na ukázku zaslal tři nejčastější strnadí nářečí.

Tuzemský projekt zatím nekončí, případní zájemci o zapojení se bližší informace dozvědí zde.