Do medu z celého světa pronikly zbytky cizorodých látek

V souvislosti se stále rostoucí odolností (rezistencí) mikroorganismů vůči antibiotikům uvedená vlastnost medu zajímá vědce čím dál víc.

Protože obsahuje zejména jednoduché cukry, působí med také jako okamžitý zdroj energie. Na druhou stranu právě pro vysoký obsah sacharidů se jeho konzumace ve větším množství nedoporučuje lidem, kteří chtějí zhubnout.

Ve včelím produktu nechybí hned několik důležitých vitamínů, různé bílkoviny a řada důležitých prvků, jako je vápník, fosfor nebo draslík. Není divu, že se o něm často hovoří jako o koktejlu životně důležitých a zdraví prospěšných látek. Lidé med využívají i při předcházení nachlazení, rýmě a zánětům průdušek, často v kombinaci s bylinnými čaji.

Již zmiňovanými antibiotickými účinky med posiluje náš imunitní systém. Kromě toho poslouží i při léčbě špatně se hojících poranění kůže, popálenin nebo omrzlin.

Nepřekvapí, že ročně se na světě prodá med v hodnotě 1,5 miliardy dolarů (32 miliard Kč). Nicméně čerstvá studie ukázala, že ani med nemusí být ušetřen negativních dopadů působení člověka na životní prostředí.

O vlivu neonikotinoidů na život včel, čmeláků a dalších hmyzích opylovačů se již několikrát psalo. Musíme ale přiznat, že některé výzkumy fakt, že neonikotonoidy hmyzím opylovačům škodí, neprokázaly. „Zdá se, že výsledek ovlivňuje mnoho činitelů, jako je druh zkoumaného hmyzu nebo plodiny,“ píše Daniel Cressey v časopise Nature.

Nový pohled na tuto problematiku přinášejí výsledky výzkumu koordinovaného Edwardem Mitchellem z univerzity ve švýcarském Neuchatelu, otištěné ve vědeckém časopise Science.

Vědci šli na věc nikoli od lesa, ale od úlu. Švýcarští experti vyzvali návštěvníky neuchatelské botanické zahrady, aby jim darovali pro další výzkum med nezakoupený v supermarketech či jiných obchodech. Dobrovolníci získali přímo od místních včelařů v letech 2012–2016 celkem 198 vzorků medu.

Ukázky pocházely nejen ze zemí, které patří ve světovém měřítku mezi jeho největší výrobce nebo vývozce, jako jsou Čína, Turecko, USA, Rusko, Ukrajina či Nový Zéland, ale také z desítek dalších států, mezi nimi byla i Česká republika. V jednotlivých vzorcích odborníci ze země helvétského kříže stanovili koncentrace pěti v zemědělské praxi běžně používaných neonikotinoidů.

Výsledky laboratorních rozborů nevyznívají zrovna povzbudivě. Tři ze čtyř zkoumaných porcí medu doslova z celého světa obsahovaly v měřitelném množství alespoň jeden typ neonikotinoidů. Navíc polovina vyšetřovaných dávek medu v sobě měla více než jeden typ uvedených látek na hubení škodlivého hmyzu (insekticidů).

Nejvíce neonikotinoidů prokázali výzkumníci v medu ze Severní Ameriky, kde bylo kontaminováno plných 86 procent vzorků. V Evropě si nejlépe vedl sladký včelí produkt z Finska, severního Portugalska, jižního Španělska, severu Itálie, Makedonie a řeckých ostrovů. Je ale nezbytné říci, že většina vzorků analyzované pochoutky pocházela z doby před prosincem 2013, kdy v Evropské unii začal platit zákaz aplikace tří nejběžnějších neonikotinoidů na kvetoucí rostliny po dobu dvou let.

„Skutečnost, že skoro polovina vzorků obsahovala neonikotinoid v koncentraci, v níž může na hmyzí opylovače působit jako nervový jed, nás překvapila,“ přiznává Mitchell.

„Lidé nám totiž na náš výzkum darovali med i z mnoha odlehlých oblastí včetně od pevniny značně vzdálených ostrovů. Musíme totiž brát v úvahu, že i když jsou hladiny pesticidů v medu velmi nízké, bavíme se o chemických látkách, které jsou mimořádně jedovaté. Ve srovnání se známým dichlordifenyltrichloretanem (DDT) bývají čtyřtisíckrát až desetitisíckrát jedovatější.“

Dobrou zprávou zůstává, že s výjimkou dvou vzorků nepřesahoval obsah neonikotinoidů v medu z mnoha míst na naší planetě hodnoty, které připouštějí hygienické normy v Evropské unii či USA.

„O vlivu neonikotinoidů na obratlovce včetně člověka ale toho příliš nevíme, takže s naprostou jistotou nemůžeme říci, zda jsou dostatečně přísné,“ krčí rameny Mitchell.