Raketa Titan 4B/Centaur vynesla v roce 1997 do vesmíru dvojsondu Cassini-Huygens. K Saturnu se sonda dostala v roce 2004.

Koncem daného roku se oddělila 318 kilogramů vážící sonda Huygens, která v polovině ledna 2005 přistála na Titanu, největším měsíci Saturnu. Z něj aparát i přes krátkou životnost poslal na Zemi množství vědeckých poznatků.

Mise tehdy stála NASA, Evropskou kosmickou agenturu a Italskou kosmickou agenturu celkem 3,9 miliardy dolarů, při dnešním kurzu přibližně 85 miliard korun.

Saturn, považovaný za nejkrásnější objekt sluneční soustavy, má průměr 116 464 kilometrů je více než 95krát těžší než Země, od které je vzdálen zhruba 1,4 miliardy kilometrů.

Nejde nicméně o jedinou sondu, která se k Saturnu dostala, kupříkladu už v roce 1980 se to podařilo sondě Voyager 1. [celá zpráva]

První sonda prolétávající mezi prstenci

Letos se Cassini stala první sondou, která podnikla cestu mezi Saturnem a jeho prstenci. Historicky první průlet mezerou širokou 2400 kilometrů se odehrál 26. dubna, po něm následovalo 22 dalších. Ten den dle vyjádření NASA sonda zahájila „Grand Finale“, kdy se začala k Saturnu přibližovat jako nikdy předtím. Nyní ale nedisponuje téměř žádným palivem, i proto její mise končí.

Sonda během průletů zkoumala přítomnost ledu a chemické složení prstenců. To by mělo přispět ke znalostem o jejich vzniku. Vědci také díky tomu vědí, jak blízko se budou moci další sondy dostat k planetě, aniž by je to ohrozilo.

Jeden ze snímků, které Cassini odeslala po průletu mezi Saturnem a jeho nejbližším prstencem.

Jeden ze snímků, které Cassini odeslala po průletu mezi Saturnem a jeho nejbližším prstencem.

FOTO: NASA

„Žádné vesmírné plavidlo ještě nebylo tak blízko Saturnu. Mohli jsme se spoléhat jen na předpovědi, jak by mohla průrva mezi prstenci vypadat,“ hodnotil tehdy úspěšný manévr šéf výzkumníků Earl Maize, jak zmiňuje NASA na svém webu.

Hledání života

K úspěchům mise Cassini patří kromě informací o Titanu včetně objevení tamních metanových moří i poznatky o existenci vody, konkrétně podzemního oceánu na dalším měsíci Saturnu – Enceladu. Tento měsíc má splňovat podmínky pro existenci života. [celá zpráva]

Agentura AP rovněž připomíná, že zatímco nyní již víme o 62 měsících planety, před startem mise Cassini jsme znali jen 18. K tomu posloužily kromě průzkumu prováděného samotnou družicí i pozemní dalekohledy, například teleskop ALMA v Chile.

Páteční zánik sondy v atmosféře Saturnu se připravil proto, aby se vyloučila jakákoli možnost šíření mikrobů zanesených ze Země. Pokud by totiž sonda narazila do některého z měsíců, mohla by kontaminace poškodit potenciální vývoj tamního mikrobiálního života, zejména na Titanu a Enceladu.

Ilustrace sondy Cassini u Saturnova měsíce Enceladus

Ilustrace sondy Cassini u Saturnova měsíce Enceladus

FOTO: NASA, Reuters

Kvůli konci projektu má jedna z jeho vedoucích pracovníků Carolyn Porcoová z NASA smíšené pocity. „Bude to trochu jako úmrtí v rodině. Ale pociťuji zejména triumf, mise byla mimořádně úspěšná,“ citovala ji AP.

Dle jejího názoru připravili půdu pro nové objevy a vyvolali další zájem o bádání o Saturnu a sluneční soustavě. A to včetně námětů pro hledání mimozemského života.

Části původní dvojsondy byly pojmenovány po významných astronomech, Italovi Giovannim Cassinim a Nizozemci Christiaanu Huygensovi. Cassini v 17. století objevil čtyři ze Saturnových měsíců, Huygens první Saturnův měsíc, obří Titan. Nizozemec byl zároveň první, kdo naznačil, že má planeta prstence. Úplně první ji sice od roku 1610 pozoroval Galileo Galilei, neuvědomil si však, na co přesně se dívá.