Sluneční protuberance je podle NASA rozsáhlým jevem, šířícím se ze slunečního povrchu do jeho horké vnější atmosféry. Protuberance bývají dlouhé desítky tisíc kilometrů.

Chladnější plazma

Protuberance vznikají na povrchu ve fotosféře a vybíhají do koróny, tedy do jasně zářícího okolí naší nejbližší hvězdy. Koróna je pozorovatelná jen během úplného zatmění Slunce.

Jasný oblak chladného plazmatu, který vychází ze slunečního disku, obvykle v podobě smyček - takto lze výstižně popsat protuberanci. Nad povrchem levituje za pomoci magnetických indukčních čar. Plyn v jejím procesu je až třistakrát hustší než plyn v koróně, může dosáhnout do výšek až 50 tisíc kilometrů nad povrch Slunce.

Zatímco koróna obsahuje velmi horké plazma, protuberance se svým složením blíží chromosféře, což je tenká (10 tisíc kilometrů) vrstva sluneční atmosféry hned za fotosférou. Protuberance tak obsahuje plazma mnohem chladnější.

Může existovat mnoho dní (tzv. klidná protuberance), zároveň může zaniknout už po několika hodinách (aktivní). Když rychle dosáhne velké výšky, jde o eruptivní protuberanci.

Protože vypadá jako rudé boule či hrby plazmatu vystupujícího přes okraj slunečního disku, dostala toto latinské pojmenování protuberance. Skládá se ze slov pro- (jako, jakoby) a tuber (hrb, boule).

Jak dodává Astronomia, web Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, na který odkazuje i Česká astronomická společnost, z „vězení“ nad slunečním povrchem se může plazma uvolnit pouze tehdy, dojde-li k přepojení magnetických indukčních čar. Změna magnetického pole většinou způsobí uvolnění velkého množství energie. Pak činnost protuberance skončí.

Odlišnost od erupcí, ty nemění pozici

Nejde o to samé jako sluneční erupce, obrovské exploze na povrchu Slunce. Erupce na rozdíl od protuberancí nevykazují žádné změny polohy v atmosféře. Při erupci se jedná pouze o výron zářivé energie. Ten doprovází změna struktury aktivní oblasti, v závislosti na síle erupce může dojít k vyvržení části hmoty.

Hmota nashromáždí energii a pak ji uvolní jako eruptivní protuberanci. Pokud dojde k erupci na okraji disku, je vidět jako polokruhová vypuklina, která mění postupně jasnost, nikoli tvar.

Důležité je, že erupce jsou výronem sluneční hmoty s vyšší teplotou do vesmírného prostoru. Během několika málo minut materiál o teplotě miliónů kelvinů uvolní energii o síle miliardy megatun TNT.

Erupce vznikají v blízkosti slunečních skvrn, obvykle na rozhraní oblastí s opačnou magnetickou polaritou.

Právě sluneční skvrny jsou naopak charakteristické tím, že vykazují nižší teploty než jejich okolí. Skvrny jsou přechodné útvary, které vznikají na Slunci v místech se silným magnetickým polem. Kvůli nižší teplotě jejich hmoty jsou tyto oblasti relativně tmavší. [celá zpráva]