„Výzkum je dalším dílkem v poznání časování migrace ptáků. Jižní ptáci mají časování všech fází ročního cyklu dřív než severní. Například mezi odletem lejska bělokrkého do teplých krajů z Moravy a Švédska je zhruba dvou- až třítýdenní rozdíl a stejný rozestup si ptáci udržují po celý rok,“ vysvětlil hlavní význam studie Peter Adamík z katedry zoologie olomoucké přírodovědecké fakulty.

Cesta stejná, načasování jiné

Geolokátory v podobě malých batůžků nasadili ornitologové 69 lejskům, kteří hnízdí v Nízkém Jeseníku, a 50 jedincům ze švédského ostrova Gotland. Obě populace vzdušnou čarou dělí zhruba 800 kilometrů.

Z údajů v geolokátorech, které zaznamenávají intenzitu denního světla, vědci zjistili, že čeští i švédští lejsci v Africe zimují ve stejné oblasti, tedy na území Demokratické republiky Kongo, Zambie a Angoly. Stejně tak táhnou podobnou cestou napříč Saharou, Řeckem nebo Itálií.

Lejsek bělokrký

Lejsek bělokrký

FOTO: Johan Träff

Asi sedm až osm tisíc kilometrů mezi Afrikou a hnízdišti zvládnou za zhruba stejnou dobu, tedy 65 dní na podzim a 50 dní na jaře. Rozhodující je ale načasování letu, v něm se od sebe populace liší.

Adamík připomněl, že vědci sice souvislost mezi ročním cyklem ptáků a zeměpisnou šířkou jejich hnízdišť předpokládali, dosud však pro to neměli důkazy. U větších ptáků, například husy, odborníci v minulosti k potvrzení hypotézy využili mnohem větší radiolokátory a dospěli k obdobnému závěru. U malých ptáků typu lejska, jehož hmotnost je kolem 12 gramů, to ale nebylo možné.

Potrava během letu

Důležitým aspektem života každého stěhovavého ptáka je načasování migrace. Doba jejich příletů na hnízdiště i časování hnízdění po návratu z Afriky závisí na teplotě a rozvoji vegetace, která jim zajišťuje potravu.

„Zdá se, že ptáci sledují postupný vývoj zeleně od jihu k severu. Švédští lejsci proto musí odlétat z Afriky později, aby na hnízdišti nebyli moc brzy. Živí se totiž hlavně píďalkami na dubech, a pokud by přiletěli předčasně, když stromy ještě nemají listy, zůstali by bez potravy. Ptáci tedy rozhodně nejsou hloupí, životní rytmus přizpůsobují přírodě,“ dodal Adamík.

Na studii se podíleli kromě olomouckých vědců také ornitologové ze Švédska a Švýcarska. Výzkum zahájili v roce 2013.