„Děti se tady na paní učitelky hodně těší. Jsou pro ně totiž prostředníky mezi nemocnicí a světem tam venku. Děti nechodí za námi, ale naopak. Učíme buď v herně na oddělení, nebo pokud děti nemohou chodit, tak jdeme přímo k jejich lůžku,“ popsala tak trochu jinou školu zástupkyně ředitelky Veronika Zemanová.

Druhý ze zástupců, Lubomír Strnad, má za sebou přes 40 let učení na běžných základkách, takže může dobře srovnávat. „Je to něco úplně jiného. Vyžaduje to hodně specifický přístup učitele a ne každý má psychicky na to, aby tu pracoval. Učitelky musí pružně reagovat na potřeby každého dítěte a ještě k tomu brát v potaz jeho zdravotní stav,“ upozornil.

Zlepšuje to zdravotní stav

Děti v brněnské nemocnici nečeká žádné biflování nazpaměť nebo nezáživné vyučování. „Učitelky kladou důraz na to, co děti zaujme. Snažíme se jim udělat dobrou atmosféru, pohodu. Když mají děti činnosti, na které jsou nejvíc zvyklé, a škola mezi ně patří, tak se rychleji zlepšuje i jejich zdravotní stav, než kdyby jen ležely na lůžku a čekaly, jak to s nimi dopadne. Nejde udělat jen to, aby se dětem pustila televize. Ony potřebují něco dělat,“ vysvětlil Strnad.

Vedení školy se všemožně snaží hledat pro nemocné děti rozptýlení. Proto oslovuje zajímavé lidi, kteří obětují svůj čas a za dětmi přijdou přímo do nemocnice, aby jim předvedli něco ze své profese nebo je pobavili. Naposledy takto do špitálu zavítal i malíř a právník v jedné osobě Stanislav Sedláček, jehož obrazy si z Brna mimo jiné odvážejí jako památku oficiální zahraniční delegace.

Měl jsem trému, ale jde o dobrou věc.malíř Stanislav Sedláček

V jedné z místností už na Sedláčka čeká desítka dětí zvědavých na to, kterak proniknout do tajemství akvarelu. Atmosféru definitivně uvolní dotaz jednoho z nejmenších pacientů, který se s dětskou upřímností zeptá, kolik že si pan malíř účtuje za jeden obraz. Potom už učitelky rozdají papíry a děti za Sedláčkova dohledu zkouší vytvořit své umělecké dílo. Hodina uteče jako voda a děti si obrazy hrdě odnáší na pokoje.

„Velice rád jsem přišel a snad jsem děti aspoň trochu zabavil. Měl jsem trému, ale jde o dobrou věc,“ usmívá se Sedláček, který dětem donesl i výtvarné potřeby zakoupené ve spolupráci s nadačním fondem Atýsek.

Dětem takto zpestřili pobyt v nemocnici už například chemici se zábavnou show s výbuchy, historička Milena Flodrová jim vyprávěla o zajímavých příbězích z dějin, do školy zavítali i sportovci. „Bereme zajímavé osobnosti z celého spektra lidských činností. Naším cílem není jen výuka, ale hlavně udržování pohody. Kdyby k tomu chtěl někdo přispět, budeme rádi, když se nám ozve,“ končí návštěvu Strnad.