Svízel jejich povolání chápe i šéfkuchař pražských restaurací La Veranda a Babiččina zahrada Radek David, který je držitelem několika významných kuchařských ocenění. Podle něj by měly školní jídelny na sobě ještě zapracovat, ale pokud chce stát pohnout s dětskou obezitou, měl by prý také sáhnout hlouběji do kapsy.

„Oběd ze školní jídelny je výsledkem velkých kompromisů a ústupků. Určitý názor na stravování školáků má vedoucí jídelny, jinak si jídlo představuje stát, který ho finančně dotuje, a jinak samozřejmě rodiče. Ti si na kvalitu školního jídla stěžují nejčastěji, ovlivnit ji však mohou minimálně. Ve školách zároveň přibývá žáků, kteří potřebují dietní stravu, na ty však legislativa nepamatuje vůbec. Rodičům těchto dětí nezbývá nic jiného než jim zajistit stravování jinde,“ upozornil David.

Problém tkví v luštěninách

Podle něj je jeden z problémů v tom, že stát určuje, jaké potraviny a v jakém množství má školní oběd obsahovat. „Žák prvního stupně má například za měsíc v průměru dostat 70 gramů masa, 12 gramů tuku nebo 10 gramů luštěnin na jeden oběd. Právě luštěniny jsou největším problémem, ty vůbec nejí prakticky 90 procent dětí, ve školním jídelníčku se ale objevit musí. Talíře plné hrachových kaší pak končí v odpadkových koších, ale kuchařky mají splněnou normu,“ uvedl David.

Pochválil sice školní jídelny, že od dob páchnoucích podnosů, mléčných polévek, masových haší nebo hrachových a krupicových kaší s hrudkami udělaly velký krok kupředu, nicméně stále u nich vidí rezervy. Jenže chyba není jen na jejich straně.

„Je třeba si uvědomit, že se cena oběda skládá ze tří částí. Za suroviny, ze kterých se vaří, platí rodiče. Druhou položkou jsou mzdy zaměstnanců jídelny, které platí ministerstvo, a poslední jsou režie za chod a vybavení jídelny, které hradí její zřizovatel. Bez dotací by školní oběd mohl rodiče přijít až na 80 korun,“ myslí si David.

Na britskou vládu stačil kuchař Olivier

Odkázal při tom na svého britského kolegu Jamieho Oliviera, který na ostrově vede boj za zdravé stravování dětí. Díky své popularitě dosáhl toho, že vláda v roce 2005 investovala do zlepšení stravy žáků 280 miliónů liber (cca 8,5 miliardy korun), byly zavedeny nové nutriční standardy a vydán zákaz prodeje nezdravého jídla ve školních budovách. Výsledek byl patrný za pět let, když průzkum ukázal, že nárůst dětské obezity se výrazně zpomalil a o 14 procent klesl počet dětských absencí kvůli nevolnosti.

Jak už Právo před časem uvedlo, příčinou obezity u dětí jsou třeba automaty se sladkostmi nebo bufety, kde si děti kupují nezdravé jídlo, když jim nechutná školní strava.

„Problém není v tom, že by se ve školních jídelnách připravovala nutričně nevyvážená jídla. Chyba je ale často v jejich přípravě – děti jídlo jednoduše nejedí, dojídají se potom doma různými polotovary, pochutinami z automatů nebo navštěvují rychlá občerstvení. Není proto divu, že v Česku má problém s nadváhou 20 až 30 procent dětí,“ dodává Hana Kavínová Sládková, nutriční terapeutka Kliniky GHC Praha.