„Nemusíme to připravovat, jenom se to vytiskne a je to i včetně hodnocení. Jsme spokojení. Organizace je také dobrá, protože je to v elektronické podobě, takže žádná distribuce jako u maturit,“ pochvaluje si ředitel Odborného učiliště Hradec Králové Libor Mojžíš.

Jeho škola se do projektu zapojila loni, ale její učitelé se podle něj podíleli na přípravě zkoušek z některých oborů. Díky tomu mohou do Prahy delegovat své připomínky. Například by rádi sjednotili bodová hodnocení u jednotlivých oborů.

U některých testů je totiž pro splnění zkoušky nutné zvládnout nejméně 30 procent otázek, avšak u jiného oboru je to třeba 40 procent. „Ale to jen pro přehlednost, nějakou systematičnost a tak,“ dodal Mojžíš.

O tom, jak si škola vedla v celostátním srovnání, žádné oficiální informace nejsou k dispozici. Nicméně ředitelé si o výsledcích mezi sebou rádi popovídají. „Ze srovnání jsme vyšli poměrně dobře, protože některé naše původní zkoušky byly náročnější než ty celostátní,“ řekl Právu Mojžíš.

Test na míru

Státní zkoušku organizuje Národní ústav pro vzdělávání ministerstva školství a probíhá podle tradičního formátu, ale ředitelé mají poměrně volnou ruku při výběru témat, takže si zkoušku mohou ušít na míru. Stejně jako dosud se zkouška skládá z písemné, praktické a ústní části.

Pro písemnou zkoušku je v jednotném zadání šest témat, ze kterých ředitel školy vybere nejméně tři, mezi nimi si pak žák zvolí jedno. Na zpracování písemky má dvě hodiny.

U praktické zkoušky jsou k dispozici čtyři témata, z nichž ředitel školy vybere alespoň jedno. Praktická zkouška probíhá ve dvou dnech po sedmi hodinách, žáci během ní mají dokázat, že dokážou zhotovit samostatně nějaký jednoduchý výrobek nebo demontovat určitý stroj a provedou třeba opravu převodovky.

Samostatná odborná práce

Při ústní zkoušce si ředitel musí vybrat 25 ze 30 nabízených témat. Žák si po vylosování otázky připraví během 15 minut projev a na svou prezentaci pak má dalších 15 minut. „Nové je, že při ústní zkoušce žáci dostanou také otázku ze světa práce, a měli by tak ukázat, jestli mají představu o svém uplatnění, jak si mají hledat práci a co dělat, když se jim to nedaří,“ popsala Právu koordinátorka jednotné zkoušky Dana Kočková.

Další novinkou u učňovské zkoušky je vypracování samostatné odborné práce, zatím se ale týká jen 12 oborů. Žáci je zpracovávají během posledního pololetí a při praktické zkoušce pak mají prokázat, že opravdu umí to, co ve své práci popsali teoreticky. A navíc musí své řešení obhájit před komisí.

Školám ale zbyde také prostor pro vlastní obsah zkoušky. Například škola může zařadit jeden svůj úkol mezi témata zadání písemných prací nebo prodloužit praktickou část na tři dny s rozšířeným vlastním zadáním.

Za 10 let 170 miliónů

Jednotná učňovská zkouška se připravuje od roku 2005. Zatím je zcela dobrovolná, ale dvě pětiny škol už ji přijaly. Ředitelé si mohou zkoušku prohlédnout na webu, pro veřejnost jsou informace o státní zkoušce k dispozici na http://www.nuv.cz/nzz2/aktualita. Povinná pro všechny obory a školy bude státní zkouška od školního roku 2014/2015. Podle Kočkové by celkové výdaje za deset let do uvedení plošné zkoušky měly vyjít na 170 miliónů korun.

„Na potřebě reformovat závěrečné zkoušky v učebních oborech se shodli odborníci ze všech kompetentních institucí: odborných škol, ministerstva školství i z Národního ústavu pro vzdělávání v roce 2004,“ popsala začátky sjednocování Kočková.

Podle ní měly školy tehdy velkou volnost při přípravě učňovských zkoušek, jenže absolventi pak byli různé kvality, na různé úrovni, což se nelíbilo ani školám, ani zaměstnavatelům.

Na vytváření jednotného zadání pro jednotlivé obory se podíleli nejen učitelé odborných škol, ale i zástupce z řad zaměstnavatelů, které vysílala Hospodářská komora. Zajistit by se tak mělo, že zkouška bude odpovídat potřebám praxe a současné technologické úrovni.