Vědci v článku pro časopis Proceedings uvádějí, že z analýz sedimentů, které se na západě Afriky ukládaly posledních 200 000 let, vyplývá, že v obdobích před 120 000, 50 000 a 9 000 lety byla Sahara a Sahel mnohem vlhčí než dnes. Na současné největší poušti tehdy rostla nejen tráva, ale i stromy. Existovala zde jezera a tekly řeky, které umožnily modernímu typu člověka migrovat do světa.

Sedimenty uložené ve tříkilometrové vrstvě na mořském dně u pobřeží Afriky ukazují, jakým způsobem se proměňovala vegetace na Sahaře. Měřítkem je hustota zbytků rostlin míšená s prachem a pískem. Dvě starší zelená období Sahary v obdobích před 120 000 až 110 000 let a 50 000 až 45 000 let umožnila prvním lidem překonat nehostinné území mezi centrální Afrikou a severem kontinentu a Blízkým a Středním Východem.

Poslední zelené období před 10 000 až 8 000 let pak mohla stimulovat vznik prvních zemědělců a následně i prvních velkých civilizací. Jak totiž ukazují výzkumy v egyptské Západní poušti, postupně vysychající Sahara nutila lidské skupiny přežívat období sucha v postupně se zmenšujících oázách. U vodních zdrojů se shromažďovala zvířata a lidé, kteří nemohli putovat s migrujícími stády, která lovili. Lidé proto zřejmě začali v místech zdrojů vody stavět ohrady pro zvířata a intenzivněji konzumovat rostliny, které začali později cíleně pěstovat.

Zhoršování podmínek na Sahaře pak podle některých archeologů vyvolalo další migrační vlnu, která se dostala do údolí Nilu a možná i dále.

Většinou se uvádí za kolébku neolitické zemědělské revoluce oblast Blízkého východu, ale nálezy dokazují, že možná vlivem globálních klimatických změn se zemědělství vyvinulo nezávisle na sedmi až osmi místech na světě.