Temnící se obloha podtrhuje krásu architektonických skvostů zdůrazněnou naší národní řekou Vltavou.

Karlův triumfální oblouk

Věž je nejen fortifikační stavbou, ale i triumfálním obloukem, kterým se ubíraly korunovační průvody na Pražský hrad. Tak to stanovil Karel IV., když nechal roku 1357 postavit nový kamenný most spojující vltavské břehy. Most, třikrát zalomený, byl dostavěn roku 1402, měří přes 515 metrů. 

Věž byla dostavěna byla v 70. - 80. letech 14. století, za autora se považuje Petr Parléř a jeho huť, na staroměstské straně je ozdobena sochami Karla IV., Václava IV., sv. Vítem, Zikmundem a Vojtěchem, k tomu je ještě přidána socha lva.

Věž poškodila švédská vojska za třicetileté války, poté i za revoluční bouře roku 1848.

Na věži byly vystaveny hlavy popravených ze staroměstské exekuce v roce 1621 po porážce protestantů na Bílé hoře. Vyřizování účtů bylo velmi tvrdé, povstalci očekávali od panovníka milost, ale místo toho přišly popravy, některé spojené s mučením.

Po Bílé hoře se do země ve velkém nastěhovala cizí šlechta, převážně německy a italsky mluvící, majetky k rozebrání byly obrovské.

Dvanáctihlavá věž

Po exekuci vynesl na věž ve dvou putnách kat Mydlář dvanáct hlav, na dlouhých železných tyčích visely v drátěných koších, na malostranskou i staroměstskou stranu po šesti. Kam lebky zmizely po dlouhém vystavení, je záhadou. Na hlavu Ondřeje Šlika položili ještě useknutou ruku, na hlavu profesora Jesenského zaživa vyříznutý jazyk.

V letech 1874 až 1878 věž zrekonstruovali pod vedením architekta Josefa Mockera. Z věže máme za zády jezuitský konvent Klementinum a křižovnický kostel, do hloubi metropole se táhne pohled na Staré Město a Vítkov.

Z ochozu je patrné zakřivení Karlova mostu, které při jeho přejití vůbec nepoznáte. Pohled na rozsvěcející se plynové lampy, jež jako za dřívějších časů rozžíhá muž s tyčí zakončenou ouškem, pan Žákovec, a osvětlené lodě, míjející se na Vltavě, je opravdu povznášející. Jen naprostého ignoranta by ten obrázek nedostal, ale takový zas nedá stovku a nepoleze se dívat na tu krásu světa.

Katedrální gotický prst do nebe

Na Petříně jsou rozsvíceny lampy podle stezek, stoupají k rozhledně, světelnou přímku tvoří dráha lanovky. Petřínská rozhledna je nasvícená, zrovna jako Strahovský klášter.

Nemít Pražský hrad katedrálu svatého Víta, byla by to nudná dlouhá hradba paláců. Gotický prst do nebe z královské rezidence činí to nadpozemské krásno, pod nímž se sbíhají k nábřeží paláce, domy, kostely, zvláště vyniká svatomikulášský chrám se zvonicí, Malostranská mostecká věž a kostel Panny Marie u Jezulátka.

Dál se Praha táhne přes Kramářovu vily k Letné, Vltava mizí v dáli.

Málokdy je Karlův most, skvost gotiky ověnčený sochami světců, opuštěný. Snad v hodině mezi psem a vlkem, nad ránem či za špatného počasí. Jinak tu proudí davy, nikoho nenechá ta krása chladným.

K tomu přidejme Kampu, a buďme šťastní, že nám předkové zanechali takovou krásu.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.