Článek
Odpověď Libora Laži, amatérského fotografa z Dobrušky, by ale byla pravděpodobně výjimkou potvrzující pravidlo. On by zřejmě odpověděl v duchu objektu, na který už více než tři roky zaměřuje objektiv svého fotoaparátu: „Vážka jenom…!“ Těžko lze jen odhadnout, zda by to byla vážka zabarvená zlatě, modře nebo rudě, ale vážka by to byla s téměř stoprocentní jistotou.
A protože o štěstí i radost je vždy dobré podělit se s ostatními, vystavuje Libor Laža svoje dokumentární fotografie 32 druhů motýlic, šídel a křídlic z živočišného řádu vážek, doplněné zajímavými informacemi například o lokalitě jejich výskytu, od pátku 2. března v malém sále Společenského centra v Dobrušce.
Je to výstava svým způsobem velmi neobvyklá, a tak si zasloužila i neobvyklou slavnostní vernisáž. Režie se zhostilo dobrušské Divadélko Na štaflích, jehož je autor fotografií zároveň členem.
Prostředí sálu připomínalo močály a břehy rybníků, u kterých se Libor Laža v období od konce dubna do října pravidelně pohybuje. Nechyběly zde vzrostlá vrba, rákos, vodní hladina ani modely vážek všeho druhu, které byly téměř k nerozeznání od objektů na fotografiích, a komentovaná ukázka dovádění tohoto blanokřídlého hmyzu nad hladinou tůně jistě Liboru Lažovi připomněla chvíle, kdy čeká, až pálící slunce na obloze zakryje mrak, vážky se, jak sám řekl: „Zklidní a skoro zastaví“ a on může začít mačkat spoušť svého fotoaparátu.
Poté, co hosté vernisáže měli už dostatek informací o krásných vážkách, zbývalo ještě představit samotného fotografa. Principál Divadélka Na štaflích dr. Zdeněk Zahradník se zmínil nejen o tom, že Libor Laža přišel před mnoha lety do Dobrušky ze Vsetína, pracuje ve zdejším Vojenském geografickém a hydrometeorologickém ústavu, ale především přítomným zajistil poutavý jazykový exkurz do tajemství, pro východní Čechy velmi neobvyklého, příjmení Laža. Pozorní hosté tak brzy s velkým překvapením zjistili, že základ tohoto slova, tedy „laž“, se vyskytuje v češtině velmi často, a nelze se proto divit konstatování, že fotografující „Laža blaženě leží u vlažné vodní lázně“ a přitom to není „kamufláž“ a už vůbec se nejedná o žádnou „perzifláž“.
Na závěr oficiální části vernisáže převzal fotograf z rukou divadelníků Řád vážky zlaté jako ocenění trpělivosti, s níž čeká na ten nejlepší záběr, ale hlavně jako poděkování za zajímavé fotografie, které se rozhodl představit dobrušské veřejnosti.
