Hlavní obsah

V Třebkově objevily děti při nebezpečném pátrání po pokladu tajemnou jeskyni

Novinky, Petr Hejna

Velikonoční neděle v této malé jihočeské vsi přilákala i zájemce z okolí na program, jehož součástí byla nejen slavnostní mše u kapličky, ale i hra pro děti a soutěže pro dospělé. Některé úkoly vyžadovaly od dětí odvahu a zručnost, a tak po zásluze poklad, čekající na ně od velkopáteční noci, nakonec našly.

Foto: Petr Hejna

Odvahy bylo třeba

Článek

Odpoledne se u místní kapličky sešli nejen Třebkováci, ale dorazily i rodiny z vesnic v okolí. Organizátoři akce poděkovali všem ze sousedů, kteří se na přípravě programu pro děti i dospělé podíleli a poté Pavel Vajnar, starosta obce Předotice, pod které Třebkov spadá, pozdravil přítomné a představil biskupa plzeňské diecéze CČSH Filipa Štojdla. Ten zde měl promluvu již při stejně tak místními pořádaném předvánočním živém betlému - o této akci, kde krom zvířátek zaujala projekce na fasády chalup, včetně videa zde.

Tentokrát biskup Štojdl vykonal i obvyklou liturgii, zakončenou eucharistií, tedy pro prosté neznabohy přeloženo, oním finálním podáváním oplatky. Oproti Kladivu na čarodějnice z pera Václava Kaplického nikdo svátost nezpronevěřil pro kozu, takže žádné inkvizitorské peklo v kraji píseckém nevypuklo.

Naopak vypukl radostný ruch na návsi - hned po mši vyrazila dvacítka dětí rozličného věku hledat společně při dobrodružně-naučné hře skrytý poklad. Indicie k směru a zastávkám pátrání byly stavěny na otestování znalostí i seznámení s biblickými událostmi zejména posledních dnů Krista, takže chlapci i dívky mohli například opatrně vstoupit do skalního hrobu - jeskyně s hlubokou studní, pohladit a napojit oslíka - zvíře na kterém Ježíš přijel k soudu do Jeruzaléma, i zjistit, že po vodě se zrovna chodit nedá.

Krom toho hledači plnili drobné úkoly, při kterých poznali, že i ten nejmenší může být silnou oporou celku. Ve hře nebyl vítěz ani poražený, stejný díl odměny obdržel každý, hra byla vlastně i jakýsi "nefiremní teambulding", tedy způsob, jak utužit pocit sounáležitosti mezi sebou navzájem bez ohledu na věk a pohlaví.

Krom oslíka bylo možno vidět také ovečku i králíčky, živá zvířátka symbolizující pradávný předkřesťanský význam Velikonoc coby oslav příchodu jara. V duchu lidových tradic byly i soutěže pro dospělé - o nejchutnější mazanec, nejhezčí pomlázku a nejpěknější vejce.

Milé bylo, že ve finále i toto klání opanovaly překvapivě děti - dvě ze tří odměn za výhru v dané kategorii si odnesla děvčata (to malinko zkomplikovalo předávání cen, plánovaných pro konzumaci nelihuprostých moků věkem příslušnou část populace).

Ve zbytku dne pak ještě děti měly možnost se vyřádit výtvarně při malování papírových vajíček, a poté i skákat panáka na jimi pestrobarevně oživlém asfaltu.

V dnešní  době, kdy mnozí mají spoustu vlasteneckých prohlášení o křesťanských tradicích a hodnotách, údajně hluboce zakořeněných v obyvatelích kousku planety, kde žijeme, mnohdy tyto nabubřelé fráze ve finále skrývají naprostou neznalost jejich hlasatelů s oním údajným křesťanstvím. Je až šokující, že v průzkumech se např. spousta dospělých domnívá, že Vánoce se slaví proto, že byl v ten den Kristus ukřižován.

Potěšující bylo, že k něčemu podobnému při odpovědích ve hře nedošlo, že stejným dílem se zájmu těšil jak duchovní, tak lidových zvyků plný význam Velikonoc i coby svátků jara, a i že dětské oči se dovedou rozzářit nejen nad novým tabletem u 3D hrátek, ale že alespoň venkovské děti stále dovedou uplést poznámku a pomalovat silnici, stejně jako kráčet ruku v ruce.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám