Světlo, stíny a tma. Plzeň se ponořila do 19. století

Tak zní název výstavy, která byla slavnostně zahájena v pátek 24. února v Západočeském muzeu.

„Všímá si osobností plzeňského osvícenství, popisuje, jak a kde byla nauka o světle – optika – zkoumána a vyučována a prakticky aplikována. Ukazuje, jak byly znalosti o účincích světla s vynálezem daguerrotypie a fotografie průkopnicky využívány prvními plzeňskými fotografy,“ uvedl kurátor výstavy Jan Mergl.

Výstava věnuje pozornost také osvětlování veřejného prostoru. První plynové lampy se v Plzni rozsvítily v červnu 1860 a od července téhož roku začala být Plzeň pravidelně osvětlována. Koncem roku 1894 bylo ve městě 1034 veřejných plynových svítilen.

Další výstava byla zahájena také 24. února, a to ve výstavní síni „13“ Západočeské galerie. Jsou na ní prezentována výtvarná díla českých umělců 19. století, mezi nimiž nechybí taková jména jako Josef Mánes, Josef Navrátil, Bedřich Havránek, Julius Mařák či Antonín Slavíček.

Výstava je rozdělena do pěti částí. Osvícenství a osvětlení přináší soubor drobných uměleckých tisků a grafik, v nichž umělci a jejich publikum sdíleli své pocity a myšlenky o světě a o své podobě. Nechybí samozřejmě hry se světlem a stínem.

Druhá část nazvaná Stavy krajiny, stavy duše obsahuje hlavně ukázky z krajinomalby, z níž je patrné, že umělci více studovali přírodu a také si pohrávali se světelnými poměry v obraze.  

Světlo pozemské a nadpozemské je název třetí části výstavy, která upozorňuje na to, že se mezi umělci začaly projevovat snahy o obnovené působení vizuálních objektů sloužících náboženskému obřadu. V poslední třetině století se výtvarného umění dotkly také rostoucí zájmy o para-normální jevy a o skrytý potenciál psychiky.

Ve svitu luny ukazuje, jak čeští výtvarní umělci pozdního 19. století využívali noční scenérii nebo mezní světelné stavy mezi dnem a nocí.

Město: záře a příšeří předvádí moderní společnost v zorném poli českého výtvarného umění konce 19. a začátku 20. století, jako souboj světlých i stinných stránek modernizace, určované hlavně novodobou městskou a průmyslovou společností.  

Třetí výstava byla zahájena 21. února v budově Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. Zaměřuje se na silný demokratizační lidovýchovný proud v české společnosti 19. a počátku 20. století, který neminul ani Plzeň a okolí. Zároveň představuje i významné osobnosti této doby, jako například J. F. Smetanu, J. V. Sedláčka, A. J. Puchmajera či V. M. Krameria.

„Mimoškolní vzdělávání dospělých realizované pomocí popularizačních přednášek a článků v tisku nebo vydáváním osvětových brožurek a zájmových časopisů, budováním lidových i spolkových knihoven nebo pořádáním kulturních akcí se zabývali nejen jednotlivci z plzeňského regionu, ale také v 2. polovině 19. století se rozmáhající spolkové hnutí,“ dočteme se na výstavě.