Středověk představil v Mladé Boleslavi historik a spisovatel Vlastimil Vondruška

Zaplněný sál pozorně poslouchal příběhy plné zajímavých historek a poučení.

V prvé řadě spisovatel nastínil, jak se ke své současné profesi dostal. Začínal jako sloupkař v časopise Signál, zaměřený na práci policie. Samozřejmě psal příběhy s kriminální zápletkou z dob dávno minulých. A k tomu přišel tak, že se ulíval z vojenské služby, kterou měl vykonávat jako stavař, "ukrýváním" v Jihomoravském archivu a studiem soudních protokolů renesančních měst.

Z těchto zápisů, které byly vedeny velmi pečlivě, tak poznal život té doby a zároveň se dalo podle detailů usuzovat i o dalších životních situacích. Obzvláště pak prý sexuální delikty byly popisovány se všemi detaily. To proto, že vše se důkladně prošetřovalo a soudcům šlo hlavně o to, člověka, který hřích či delikt spáchal, napravit.

Výjimkou byla města s povolením hrdelního práva. To totiž nepatřilo hned tak každému městu, a to, které ho obdrželo, na něj bylo řádně hrdo. Nezbývalo tedy, než občas někoho pověsit a jako výstrahu ho co nejdéle nechat viset před zraky nejen místních občanů, ale i dalších návštěvníků. Působilo to prý velmi preventivně.

Čtenáři naslouchali spisovateli více než hodinu a půl, která se stala nejen poučnou, ale i velmi humornou. Například i tím, že bylo osvětleno, proč kdo pije víno je pijan a kdo pivo, je ožrala. Víno se pije a pilo, kdežto pivo se dříve "žralo", proto ožrala. Pivo bylo totiž ve středověku tak husté, že se buď chlemtalo z misky, nebo dokonce jedlo lžící. A správnému hostiteli, ať už to byl král nebo poddaný šlo vždy o to se dobře najíst, opít, případně ožrat a pomilovat.

I takový byl středověk, který ve svých knihách, ať už se jedná o oblíbenou Přemyslovskou epopej, jejíž poslední 4. díl vyšel před nedávnem, nebo o příběhy s kriminální zápletkou, popisuje Vlastimil Vondruška, třeba prostřednictvím Oldřicha z Chlumu.