Hlavní obsah

Rappottenstein: hrad, který odolal všem dobyvatelům i katastrofám

Novinky, Petr Hejna

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Tento dolnorakouský hrad jako jeden z mála odolal i obléhání vše drancujících Švédů, vojska protestantů, nebo davům vzbouřených rolníků. Navíc nepodlehl ani žádné přírodní či nedbalostní katastrofě, jako bývaly obvyklé požáry, zapříčiněné lidskou rukou, či živly.

Foto: Petr Hejna
Článek

Impozantně, jakoby ze skály rostoucí, silueta typicky středověkého hradu Rappottenstein je výraznou dominantou kraje nedaleko Zwettlu. Nachází se na dohled Novohradským horám, zhruba čtyřicet kilometrů od našich hranic. I přes svoji rozlehlost je soukromým majetkem, jev u malých objektů u našich sousedů zcela běžný jak rodovým vlastnictvím, tak koupí často zchátralého objektu. Vlastní ho totiž již od roku 1664 hrabata von Abensperg a Traun.

Prvotní historie hradu se váže k počátku 12. století, kdy zde vyrostla osada a strážní hrad. Jako zakladatel je zmiňován Rapoto von Kuenring - tedy příslušník rodu, spjatého i s naším Přemyslem Otakarem II. - jeho milenka Anežka, s níž zplodil čtyři levobočky, pocházela právě z Kuneringů. Později se jako držitelé střídají původní leníci Kuenringů páni von Dachsberg, následně jejich příbuzní von Starhemberg, a před současnými majiteli ještě rod von Landau.

Prvotně vojensky obranný účel hradu je patrný jak z pětice nádvoří, tak z osmi vstupních bran, i několika padacích mostů. Přes tuto syrovou drsnou stavební strohost překvapí vnitřek jak třípatrovými arkádami v nádvoří obytného traktu, zdobenými sgraffiti, tak spoustou fragmentů původních fresek ze 16. století v interiéru, které pokrývají zdi i stropy. Je zde tedy výrazně dochována i doba vlivu italské renesance.

Gotiku reprezentují typické klenby v černé kuchyni, nebo původní oltář z 15. století. Dvoupatrová kaple pochází z roku 1378, restaurována pak do dnešní podoby, respektující plně původní, byla v roce 1947.

Interiéry nepřekypují dobovým nábytkem, narazíte ale třeba na malovanou truhlu, lavice, kolovrat, ornát, skříně, lovecké trofeje v chodbě či exponáty ve zbrojnici. Průvodce zde potěší návštěvníky možností potěžkat si železný meč, či si přátelsky potřást rukou s kostlivcem v drátěné košili.

Ke gotice patří obdobná syrovost - prakticky bez exponátů na návštěvníka dýchá z každého kousku zdí v provensálském Tarasconu, údajně mnoha hostům chybí komnaty princezen na našem nádherném gotickém klenotu Zvíkově.

Při prohlídce hradu se naskytne několik působivých pohledů jak na jeho oku lahodící areál, tak na okolní pod ním ležící krajinu. Další výhled do kraje se pak otevře při zastávce v zahradě, kdy je součástí prohlídky věž s hodinovým mechanismem. V závěru ještě čeká návštěvníky chlad podzemního žaláře v nitru skály, kde se nachází temné kobky.

Během letní sezóny se Rappottenstein honosí přídomkem Hrad tónů - pořádají se zde koncerty jak klasické, tak jazzové hudby, nebo různé worshopy, například kurz výroby hudebních nástrojů. Jinak tento komplex prvků románských, gotických i renesančních slouží jako občasné sídlo svých vídeňských pánů, ale současně ve vyhrazených prostorách i jako mimořádně romantický hotel. Je zde i možnost pronájmu pro soukromé akce a oslavy, Rytířský sál pojme šedesát osob.

Ovšem tento přepych není pochopitelně finančně dostupný pro každého, zatímco prohlídka hradu je bezmála povinností při návštěvě této části Dolního Rakouska. Rappottenstein je oblíbeným cílem nejen milovníků historie, ale zejména rodin, i sympatický průvodce se věnuje přítomným dětem, které se zde rozhodně nemohou nudit.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám