Článek
První Němci podstoupí nově schválenou terapii po zhruba 4 měsících (128 dnech) od schválení v EU, obyvatelé Rakouska se dostanou k nově schváleným lékům za tři čtvrtě roku a Italové za rok a čtvrt. Čeští pacienti si musí počkat ještě déle – přesně 581 dnů, zhruba rok a sedm měsíců. Ještě hůře jsou na tom Slováci, kteří čekají déle než dva roky (797 dnů).
Uvedení léku na tuzemských trh je jedna věc, problematická je ovšem také dostupnost. K terapii se totiž nedostávají dostatečně rychle všichni, kteří by ji potřebovali. Loni se čekací doba oproti roku 2023 o necelý čtvrtrok protáhla.
„Vidíme tam zhoršení z roku na rok. Může to znamenat, že tam byla komplikovanější řízení, která trvala delší dobu, anebo že systém zpomalil. Budeme to sledovat,“ reagoval výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu David Kolář a zdůraznil, že nejde o dlouhodobý trend. Poslední roky se totiž v Česku naopak dařilo dostupnost léčby zvyšovat.
Z jara větší šance na léčbu
Tomu, aby byla situace ještě lepší, vadí podle asociace především dvě věci. Tou první je skutečnost, že se tyto léky podávají jen ve specializovaných centrech s omezenou kapacitou. Podle náměstka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jana Bodnára se ale minimálně některé z nich daří dostávat i na regionální pracoviště, tudíž blíž k pacientovi. Kvůli bezpečnosti to ale nejde ve všech případech.
Větší problém je s ročními finančními limity, které pro předepisování moderních léků určují zdravotní pojišťovny. Každé centrum má v rozpočtu stanovenou částku, kterou může na konkrétní léčiva vyčerpat. Poptávka pacientů je ale vyšší. Koncem roku už se na některé léky peněz nedostává a centrum nemůže přijmout další nemocné, protože by mu zdravotní pojišťovny nákladnou léčbu neproplatily.
Ti si tak musí buď počkat do následujícího roku, zaplatit si léčbu ze svého anebo vyhledat jiné centrum.
„Pokud budete trpět chronickým onemocněním a zjistíte to v únoru, tak máte výrazně lepší šanci, že se dostanete k modernější léčbě, než když to zjistíte v listopadu. To není úplně dobře,“ nastínil Kolář.
Potvrzují to i zástupci pacientských organizací. „Jedna věc je snižování komfortu, že vám centrum nevydá léky na tři měsíce, ale jen na měsíc. Mnohem víc nás ale zaráží, když indikovaný pacient není nasazen na léčbu jen proto, že nejsou peníze v rozpočtu konkrétní nemocnice,“ řekl Novinkám předseda Národní asociace pacientských organizací Robert Hejzák.
Pomohlo by podle něj, kdyby se centrálně evidovalo, kde peníze vyčerpají. Jako asociace by o tom mohli pacienty informovat a nasměrovat je tam, kde stále přijímají.
Nejsnazší přístup k inovativním lékům mají lidé v Německu, kde se většina léků k dostání plošně. V Česku se pacienti bez omezení dostanou jen k 17 procentům nových přípravků. U ostatních existují nějaké překážky.
