Hlavní obsah

Ptejte se... aneb Křeslo pro olomouckého primátora

Novinky, Radim Kašpar

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ve středu 21. května budou mít občané Olomouce šanci zeptat se svého primátora Martina Majora na vše, co je trápí. Uskuteční se totiž první setkání s názvem Ptejte se... aneb Křeslo pro primátora. Diskuzní pořad je přístupný všem a je moderován Jiřím Nebeführem, hercem Moravského divadla v Olomouci.

Foto: Radim Kašpar

Pozvánka na akci

Článek

Setkání s občany se uskuteční od 18:00 v Galerii Pro Radost, v Masných krámech na Dolním náměstí v Olomouci. Občané se v rámci pořadu budou moci ptát na vše, co je zajímá ze života města Olomouce. 

Před besedou jsme primátorovi položili dva dotazy.

Jak vnímáte zadlužování města a stav rozpočtu? Je to téma, za které je vedení radnice často terčem kritiky.  

"Podle mého názoru není zásadní otázkou, zda je město zadlužené, ale spíše to, jaká je struktura dluhu a jak byly použity vypůjčené prostředky. Při pohledu na kapitolu investic je zcela zřejmé, že jsme úvěry používali vždy jako prostředek na nezbytné kofinancování projektů, hrazených z evropských dotací. A skutečně se jednalo o životně důležité investice například do infrastruktury města, v minulém režimu velmi zanedbané a podceněné.

Tyto prostředky jsme využili na dokončení kanalizace, na zcela zásadní přebudování přednádražního prostoru, na vybudování nové větve tramvajové sítě ve městě či na rekonstrukce několika dopravně významných ulic. Deset školních areálů se dočkalo rekonstrukce a zateplení, celkovou revitalizací za skoro sto miliónů prošlo sídliště Povel.

Olomoučané vědí, že dalších skoro tři sta miliónů korun šlo na obnovu všech tří velkých městských parků a na přestavbu hlavního pavilonu olomouckého výstaviště. To jsou vcelku investice za asi 1,8 miliardy korun během pěti let, a z toho je zřejmé, že ty peníze jsme opravdu lidově řečeno neprojedli."

V médiích lze nalézt kritiku třeba kvůli prodeji městského majetku, čímž se "lepí díry" v rozpočtu. Jak tomu opravdu je?

"Principiálně stojí tento problém docela jinak. Nedomnívám se, že by město mělo být velkým vlastníkem nemovitostí. Jaký by k tomu měl být důvod? Nebývalo tomu tak ani v minulosti, tuto nepřirozenou změnu přinesl až komunistický režim.

Město si musí ponechat nějaký bytový fond například pro sociálně potřebné, nevidím ale důvod k tomu, proč by se měla radnice starat o lukrativní nemovitosti v historickém centru města. Tyto památkově chráněné historické budovy vyžadují velké investice, vždy v řádu desítek miliónů korun.

Zkušenosti ukazují, že soukromý majitel dokáže zajistit potřebné investice a má pak samozřejmě také zájem na tom, aby nemovitost nechátrala, ale prostřednictvím nabídky různých prodejen či restaurací sloužila veřejnosti a generovala tak zisk.

Podotkl bych ale, že my jsme prodávali v mnohonásobně menší míře než předchozí politické reprezentace města a přitom za daleko výhodnějších podmínek. Stačí uvést stručná čísla. Zatímco ve volebním období 2002 až 2006 se prodalo 250 domů za celkem 395 miliónů korun, naše současná koaliční rada prodala jen 12 domů za skoro 330 miliónů korun."

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám