Článek
Město králů
Kraków byla mocná pevnost, jeho obvod stále obklopují citadely z červených cihel. Ale to je minulost, město hodně utrpělo hlavně za vpádu Švédů, polský národní spisovatel H. Sienkiewicz nazval toto období „potopou.“
Téměř 560 let byl Kraków hlavním městem Polska (1038-1596), v hrobkách tu leží nejen polští králové, ale i jiné politicky činné osoby jako maršál Pilsudski. Polskou metropoli ale poté přenesli do hloubi státu, do Varšavy. Bylo to v době, kdy vznikla polsko-litevská unie, Litevci to nechtěli mít moc daleko, proto byla vybrána Varšava. Za hlavní město ji vyhlásil roku 1603 s konečnou platností Zikmund III. Vasa.
Na samém počátku Krakówa se skrývá i česká stopa. Území obsadil nejprve moravský Svatopluk, po něm i český kníže Boleslav I. Hradiště bylo datováno od roku 966.
Krak zabil draka
Královský zámek Wawel je stavba přenáramná, dalo by se o ni psát dlouho. Komplex budov stojí na stejnojmenném návrší, dnešní podoba je převážně renesanční, ale najdete tu všechny stavební slohy. Pod zámkem ve skále je Dračí jáma, tady údajně sídlil strašlivý drak, než ho zabil rytíř Krak, po němž je město pojmenováno.
Zámek si vybral jako sídelní za vyhlášení Generálního gouvernementu gauleiter H. Koch, neomezený pán Polska. Město si hýčkal, stalo se jakousi výkladní skříní, za války nikterak neutrpělo, zůstala i stará židovská čtvrť Kazimier, velmi působivé místo, se dvěma hřbitovy a sedmi synagogami.
Domy zůstaly, ale obyvatelé skončili v blízké Osvětimi. Bylo jich na 64 tisíc, tady se O. Schindlerovi podařilo zachránit asi 1200 Židů, jeho továrna na smaltované nádobí ve čtvrti Podgorze slouží jako muzeum.
Wawel je nejen hradní objekt s muzei, ale i katedrála sv. Stanislava a sv. Václava obklopená kaplemi. Najdete tu i zvon Zikmund, používá se při mimořádných příležitostech.
Poláci to tu milují, ostatně jako celé historické město, v létě zaplněné návštěvníky. Zrovna jako ve středu města na Hlavním rynku s proslulými kupeckými krámy vprostřed náměstí - renesančními Sukienicemi. Přirozené centrum setkávání, focení, kavárničení i restauračení, je to tu moc hezké. Nad vším bdí vysoká věž kostela mariánského kostela, ze které se každou hodinu zní melodie, která najednou utichne. Jmenuje se to Hejnal Mariacki, jde o připomenutí statečného trubače, který město varoval při tatarském vpádu.
Slavný Stossův oltář
Cihlový marianský kostel si vystavěli Krakované sami, uvnitř stojí slavný oltář řezbáře Veita Stosse, který nacisté za války odvezli do Norimberka, poté ho museli Polákům vrátit. Stoos oltář vyřezával 12 let. Tady je taky nával, každý chce vidět, fotit.
Další skvosty najdete v galerii Czartoryskich. Dlouho jsem stál před údajným da Vinciho obrazem Dáma s hranostajem, je hezčí než Mona Lisa, obraz je menší a Poláci si ho nadmíru váží. Autorství ale je stále sporné.
Je to zlomek krakovských památek. Město není daleko od hranic, za návštěvu rozhodně stojí.
