Hlavní obsah
Foto: Jaroslav Kučera (originál, nafoceno pro článek v galerii)

Prácheňské muzeum představuje černobílé fotografie Jaroslava Kučery

Výstava, zahájená v muzejní galerii 12. června s titulem Jak jsem potkal lidi představuje ve výběru pro Písek průřez tvorbou fotografa Jaroslava Kučery od sklonku let šedesátých po mnohem mladší tvorbu.

Foto: Jaroslav Kučera (originál, nafoceno pro článek v galerii)
Prácheňské muzeum představuje černobílé fotografie Jaroslava Kučery

Po právu dnes respektovaný a od mládí talentovaný fotograf Jaroslav Kučera od roku 1969 uspořádal více než padesát výstav své autorské tvorby, a to nejen u nás, ale třeba v Německu, Bosně a Hercegovině, Litvě, Ukrajině, Švýcarsku, Belgii nebo USA.

Tento rodák z Litoměřicka (*1946) sice získal v roce 1973 titul stavebního inženýra, nicméně záhy se počal plně věnovat své lásce, tedy fotografii, coby nezávislý tvůrce. Za dob předchozího studia od roku 1967 na pražském ČVUT pobýval na strahovských kolejích, kde pořídil i některé ze snímků, které jsou v Písku k vidění.

Toho roku, v době nazrávajících k Pražskému jaru, byl i aktivní ve vlně studentských nepokojů, a vcelku se nelze divit, že o prvním smutném výročí vpádu bratrských armád, kterého připomínky se s aparátem stejně jako pohřbu Jana Palacha zúčastnil, byl orgány okupantům tou dobou již stranící normalizační moci nejen zbit, ale i vězněn v místech, o kterém se pěje, že tam na malém vršíčku stojí pěkné stromořadí, tedy na Pankráci.

Černobílé fotografie, vystavené v Písku, tvořily i podstatnou část výběru pro loňskou výstavu na Pražském hradě. K vidění jsou zde četné velkoformátové černobílé fotografie jak z autorových začátků a časů studentských let, konkrétně z prostředí zmíněných kolejí, tak momentky z hospod či automatu Koruna. Ale i portréty lidí z cest po Moldávii a na Slovensko (tehdy ještě součást společné republiky), nebo od nás z polistopadových Sudet, stejně jako snímky velmi nedávné.

Jelikož byl autor osobně přítomen, součástí vernisáže byl křest nové Kučerovy knihy Setkání, okamžiky, samoty, ve které představuje na 100 fotografií ze 70. let, z nichž zhruba polovina nebyla dosud publikována. Kromě četných píseckých fotografů a zájemců z řad veřejnosti se zahájení výstavy zúčastnilo i jedno z „dětí” zachráněných Sirem Nicolasem Wintonem v roce 1939.

Pokochat se snímky metařů před tribunou o výročí (pro některé Vítězného, pro jiné osudově tragického) Února, urostlé dámy přezdívané King Kong v posilovně sauny, mladé obnažené dívky ve sprchách na kolejích, paní Kočičkové vykukující z okna s šesticí psů a mnoha dalšími z díla tohoto mimořádného fotografa s citlivým okem a profesním umem je umožněno návštěvníkům v galerii Prácheňského muzea do 30. července tohoto roku.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků