Plzeňský kat prý může za zázračnou moc kostelního osahánka

Vyblejskaná makovička není původní, musela být nedávno rekonstruována, přesto je osahána až na dřeň. Jako jediná v řadě je plná, zbytek je dutý. Proč, to se neví. Boční kaple znázorňuje sousoší Olivetská hora (modlící se Kristus, sv. Jakub, sv. Jan a spící sv. Petr), umístěné na kostel roku 1468. Sousoší bylo uzavřeno barokní mříží v roce 1713.

V tu dobu vykonával hrdelní právo v Plzni Jan Huss, ke kterému se vztahuje pověst o zázraku. Zázračné účinky andělíčka vošáhla prý pocházejí z doby, kdy ho uchopil kat. Popravčí nesměl do kostela, nevěstu si v jeho zastoupení bral jeho přítel. Kat se chopil andělíčka na mříži a poklekl. Samozřejmě že ho u toho někdo viděl, okamžitě se rozneslo, že andělíček má zázračnou moc.

Ke katům do jejich obydlí se chodilo potají, popravčí řemeslo patřilo mezi nečestné, kati měli mnoho omezení pohybu, zrovna jako jejich pacholci. Věřilo se ale také v zázračnou moc různých předmětů z ostatků exekuovaných, kusů oděvů, těl, provazu, na kterých se oběšenci houpali. Kati ale také vykonávali rasovské povinnosti, odstraňovali zdechliny zvířat z městských ulic, zároveň působili jako ranhojiči.

Kati měli také kromě pohodnictví odklízet sebevrahy, ti nesměli být pohřbeni do posvěcené země, čistili stoky, vynášeli latríny. Středověká města byla špinavá, zaneřáděná, na rozdíl od učesaných scén známých z „historických“ filmů. Kati také dohlíželi na povětrné ženy a nevěstince.

Popravčí místa stála za městem, šlo hlavně o hygienu, viselci se nechávali na šibenici mnohdy shnít a zápach byl ukrutný.

Stětí bylo považováno za způsob smrti vykonaný na urozených, mistr popravčí byl přijímán v německy mluvících zemích jinak než kat. Ten věšel, to byla takzvaně normální" poprava, mučil, lámal v kole, pálil. K tomu mu pomáhali pacholci.

Katovna pražského popravčího mistra Jana Mydláře se nacházela na okraji židovského města, navazovala na židovský hřbitov. Mydlář si výkonem služby značně polepšil, nechal si postavit dům v místech, kde je dnes ulice Na Bojišti.

Někteří ale získali skutečnou úctu. Věhlasný byl učenec a zároveň chebský kat Karel Huss, muzejník a sběratel, kurátor sbírek knížete Klemense Metternicha na zámku v Kynžvartu.

Plzeňská katedrála svatého Bartoloměje, z jejíž věže přehlédnete celé město, byla ještě jako normální kostel pobočkou kostela Všech svatých v Malicích, dnes městské čtvrti Roudná. Založena byla zřejmě se založením města kolem roku 1295. Dlouhou dobu byl objekt ve správě řádu německých rytířů, roku 1546 přešlo právo přímo na město. Katedrálou se chrám stal založením plzeňské diecéze Janem Pavlem II. roku 1993, kdy se z farního kostela stal sídelním biskupským.

Stavba byla částečně přestavěna neogoticky roku 1884, staviteli J. Mockerem a K. Hilbertem, věž je vysoká téměř 103 metry.