Hlavní obsah
před koncertem Foto: Petr Hejna

Písecké publikum zažilo hned dvě světové premiéry Felixe Slováčka

Jak sám Felix Slováček v úvodu koncertu s klavíristou Borisem Krajným pravil, prvně spolu hrají v Písku a poprvé v kariéře se mu stalo, že zapomněl sbalit si černé boty k obleku - hrál tedy v hnědých, a nutno konstatovat, že na výkonu to znát nebylo.

před koncertem Foto: Petr Hejna
Písecké publikum zažilo hned dvě světové premiéry Felixe Slováčka

Sakrální útulný prostor koncertní síně Trojice pohostil ve vlahém květnovém úterním podvečeru dvojici excelentních pánů muzikantů. Jak již avizovaný program sliboval, repertoár sestával jak z interpretace autorů klasické hudby, tak přesahoval do přednesu skladeb současných velikánů filmové hudby.

Krom společné práce na pódiu (kdy naprostou většinu repertoáru umělci přednesli z hlavy) měl Krajný i samostatný prostor na sólové kousky, a to jednak třeba technicky náročné nedunajské valčíky pánů Chopina či Moszkowského, ale došlo třeba i na známý ragtime Jaroslava Ježka Bugatti step.

Slováček střídal nástroje - klarinet, soprán i alt saxofon. Jazzovou parketu dvojice zdárně přeleštila v rozsáhlejším klarinetovém koncertu Artie Shawa, Slováčkova oblíbence nejen z důvodů společného nástroje, vedení big bandu i totožného dne narození. Hnedle tři skladby po sobě pak byly z pera jedinečného francouzského impresionisty Clauda Debussyho, a to od rozverného Malého černouška po živý Cikánský tanec, mezi které byla vložena křehká kompozice Dívka s vlasy jako len (mnohým jistě téma známé ze znělky přes dvacet let zaniklé televizní Nedělní chvilky poezie).

Další, i vzhledem k současné repríze na ČT velmi aktuální moderní domácí seriálovou hudbu, zastoupilo téma Cirkus Humberto Karla Svobody.

A televizní obrazovku, respektive prioritně filmové plátno, zdárně reprezentovaly nesmrtelné kompozice - měkkými tóny a klenbou melodie tehdejší (k anorexii motivace  prostou), krásu Claudie Cardinale evokující ústřední melodie z filmu Tenkrát na Západě (Ennio Morricone, u nás nazpívala Věra Špinarová coby píseň Den se v růži skryl) a v zdánlivě posledním přídavku pak uchvátila oscarová hudba z brku Felliniho dvorního skladatele Nino Roty, napsaná pro rozsáhlou trilogii Kmotr F. F. Coppoly.

Po tomto kousku se umělcům zaslouženě dostalo standing ovation, česky potlesku ve stoje, pocty uznání to již z dob starého Říma. Následoval Minutový valčík coby poslední skladbička příjemného večera, který přibližuje následný sestřih z koncertu, který proběhl 14. května 2013.

Trochu smutné je, že na vystoupení tak výtečného velmi brzkého sedmdesátníka a o dva roky mladšího spoluhráče dorazí publikum prosté mladší generace.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků