Hlavní obsah
Foto: obálka knihy

Brněnský argot – hantec má příznivce, šiřitele, i ty, které neoslovuje. Je jistým fenoménem k městu patřícím. Nyní ho přibližuje knížka Honzy Žanka Hlaváčka

Foto: obálka knihy
Padesát odstínů a chutí hantecu

Brněnský slang má kořeny v době, kdy ve městě žilo obyvatelstvo německé a české. Do češtiny pronikala německá slova, často zkomolená. Byla i snahou k dorozumění prostých lidí s malými jazykovými znalostmi. Vznikala slangová slova, kterým ten odjinud nerozumí. Brněnská šalina, se drží na “glajzách“ dodnes. Nepřekonal ji „šmirgl“, nové označení tramvaje ze „zlaté doby hantecu“, let šedesátých a normalizačních. 

Šiřitelé a spolutvůrci hantecu odkazují k vazbě „štatlařů“ s někdejšími plotňáky, jak je a jejich hantýrku přiblížil v kultovní knížce Otakar Nováček (1929). Tak píše v úvodu knížky 50 odstínů hantecu a 50 chutí hantecu (JOTA 2017) i autor: „V šedesátých letech, kdy nastalo určité společenské uvolnění, začíná na popelu plotny vznikat hantýrka, hravý slang…“

Mezi plotňáky a štatlaři je ovšem rozdíl. První byli subsocietou z nejnižších společenských vrstev, asociálové i kriminální živly. Podobnost, že v druhé skupině převažovali inklinující k co největší možné osobní svobodě. Rozšíření hantecu v sedmdesátých letech snad svědčí o úniku do oblasti ne tak kontrolované, s prostorem k volné kreativitě a hravosti. 

Nekorunovaným králem byl nejen silák, ale originální, všestranný Franta Kocourek, iniciátor mnoha recesí. A nejznámější Rudi Kovanda, jeho svěřenec, který nade vše rád zpíval, málem získal Zlatého slavíka. Ke známým štatlařům patřili hudebníci a herci. U mladých byl hantec obecně rozšířen. Některá slova a spojení užívali všichni, rozuměli i starší. Všichni si říkali „kemo“ a vše bylo „špicový“. 

Z nejznámějších postav: Radek Rettegy (Los Brňos), Pavel Číča Jelínek (Karabina), autor knih o hantecu, Miroslav Bernátek (a Šelepka), Jindra Eliáš, Ladislav Kerndl, Waldemar Plch, František Kocman, Michal Polák… Vynechat nelze ansámbl Divadla na provázku. K hantecu patří neodmyslitelně „echt brněské akcent“. I zde byl myslím králem F. Kocourek. Na remízu s kapelníkem Gustavem Bromem.

Po roce 1989 doba žádala jiné činy. O návrat hantecu na výsluní usiluje Honza Žanek Hlaváček. Hudebně na vlastní texty i průvodním slovem třeba i s výukou hantecu, společně s Liborem Machatou. Hlaváček je autorem několika knížek v hantecu. Poslední z nakladatelství JOTA připravil v pěkném grafickém oděvu muzikantský partner Machata.

Kniha má dvě části. Jedna obsahuje rozhovory zejména se známými tvářemi, které vstoupily či nahlédly do dění hantecu. Mozaikou výpovědí, postojů a vztahu se čtenář docela dost doví. Hantec zaujal i mnohé mimobrněnské. Čtenář se přesvědčí z názorů známých tváří z Prahy i od těch, kteří z Brna vyšli, srdcem však zůstávají. Druhá část k dobré chutí nabízí padesát receptů v hantecu.

„Hantec“ není náhradou běžné hovorové řeči. Za pěstění však stojí. Je vlastně hrou. Invenční, obrazotvornou, zábavnou. Právě hravosti si většina tázaných cenila. „Vydržte si hrát!“ doporučil Bolek Polívka.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků