Hlavní obsah
Foto: Miroslav Moravec

Seriál Chalupáři (1978) patří k legendám televizní zábavné tvorby. Znamenití čeští herci, nostalgie vesnické pohody 70. let minulého století, to vše garantuje věčný čas tohoto seriálu, k němuž se divák rád vrací a bude vracet.

Foto: Miroslav Moravec
(Ne)Vstoupíš dvakrát do stejné řeky

Opomenout samozřejmě nemůžeme ani písničku Když máš v chalupě orchestrion, nevadí, že do ní fičí..., kterou zpod úvodních titulků vyškrtla dobová cenzura, když emigroval její interpret Waldemar Matuška.

Ale i současná vesnice má svůj život. Stále v ní žijí lidé se svými starostmi, láskami i kšefty. Lze tedy na legendární Chalupáře po desítkách let navázat? Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá...

Skutečností zůstává, že o to pokusil v knižní podobě Vladislav Kučík svým románem Chalupáři - Nová generace. Jak při nedávném křtu prozradil ředitel nakladatelství Olympia, které knihu vydalo, Karel Hejna: „Ten nápad přinesl autor, který dlouho snil o tom, že natočí film a potom sepíše scénář do knižní podoby. Nakonec to dopadlo úplně obráceně a jako první spatřila světlo světa kniha.”

Pojďme tedy sledovat kroky a činy strýčka Bořka, který se po letech vrací do Prahy z USA, kde jako burzovní hráč zkrachoval. Ke klidné penzi v domovině chce užívat bytu na Malé Straně, který ještě před sametem jako emigrant opustil. Ovšem v onom bytě žijí chudí příbuzní a rozhodně jej nemíní uvolnit. A tak je strýček Bořek, stejně jako dávný Evžen Huml, okolnostmi donucen k tomu, aby se z Prahy odstěhoval na venkov, kde najde klid a pohodu. Nu, samozřejmě je vše úplně jinak...

Čtenář se zpočátku nad knihou dobře baví, autor pracuje se současnými reáliemi, které již nejsou tak poetické jako v době původních Chalupářů. Ano, čas oponou trhnul a doba se změnila. Kde se dříve žertovalo o nasazení dveří na kadibudku, dnes hraje důležitou roli altán na zahradě, ze kterého Bořkův nechtěný nájemník vytvořil zázemí pro podnikání lehké ženštiny, kterou beze studu kasíruje... A podobných paralel je v knize vícero. Čte se však dobře, scénárista se v kooperaci se spisovatelem nezapře, děj díky "filmovému" střihu svižně plyne. Je to vtipné, příjemné čtení. Minimálně po dvě třetiny knihy.

Ke konci už autor začal příliš tlačit na pilu a snažil se o humor za každou cenu, často i za cenu vulgarit, které se však ke knize vůbec nehodí. Škoda, stačilo trochu ubrat a udržet původní tempo.

Hlášky, ať již vtipné, či někdy trochu křečovité, procházejí celou knihou. Stejně tak, a taky smekám pomyslný klobouk, i spousta odkazů a citací na kulturní a společenské postmoderní i virtuální realitou dneška poznamenané akce, události a skutečnosti. Vždyť jenom jakýsi rejstřík těchto citací na konci knihy má několik desítek položek.

Recenzent si netroufne posoudit, zda, jak se to uvádí i v anotaci na zadní straně vazby, vznikne z knihy scénář k novému televiznímu seriálu. A už vůbec si nedovolí odhadovat, byl-li by takový seriál úspěšný. K tomu nestačí jen a pouze dobrá literární předloha a kvalitní scénář, Ale, samozřejmě i kromě mnoha dalších věci, především perfektní herecké obsazení. V porovnání s tím z konce let sedmdesátých minulého století je to jako v tom vtipu, v němž trpaslík s rozsvícenou lucernou hledá v pravé poledne na náměstí slušného politika...

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků