Článek
Když byste měla zbilancovat minulý rok, jaký byl, co se týče koncertování a hraní?
Rok 2018 začal tradičně v léčebných lázních Klimkovice, ale během toho měsíce se staly nečekané věci. Zemřeli mi tři mí blízcí přátelé. Ani na pohřbech jsem nebyla. Na smrt jsem celkem připravená, jen o ní lidé často nechtějí slyšet, zavírají před ní oči. Už jsem zaslechla, že mé koncerty jsou pěkné, až na tu smrt, o které tak ráda zpívám. I když s láskou a vděčností. Ze života ji nelze vyloučit. Mně samotné zemřela maminka a jí a té události, které říkáme smrt, vděčím za pochopení mnohého. Pak proběhla klasická koncertní sezóna včetně spousty koncertů ve věznicích, festivaly a také koncerty se Slávkem Klecandrem. Vrcholem roku byl tradičně Advent.
Vybavují se vám nějaká mimořádná místa, kde jste loni koncertovala, a proč?
Moc hezky se mi například hrálo v polorozpadlém kostele ve Vrchní Orlici. Během koncertu do těch ruin přilétaly jiřičky a vyloženě se mnou zpívaly. Byly to takové mé "sboristky". A atmosféru to značně okrášlilo. Pak samozřejmě velmi nečekaná setkání s lidmi na okraji nebo spíš za okrajem ve věznicích a s těmi, kteří je tam mají na starost. Hrála jsem též například v bývalém kostele sv. Bartoloměje v Teplicích, ze kterého udělali kavárnu a koncertní prostor. Trochu k pláči i úsměvu současně. Někdy mě pozve někdo nečekaně třeba i na nečekané místo, jako paní Eva Cendors z Paříže na koncert v pařížském klubu nebo potomci Čechů do některé evropské země, například Moldávie, Ukrajiny, Polska, Rumunska, Chorvatska a dalších.
Zpíváte jen svůj vlastní repertoár? A které písně mají největší úspěch?
Zpívám většinou můj vlastní repertoár. Jen v případě koncertů se Slávkem Klecandrem přidávám z logiky věci také písně Slávka Klecandra. Na každém místě se často stává "hitem" úplně jiná píseň. Záleží na aktuálním složení publika. Pokud je například přítomen nějaký evangelík, jsou často žádány Slávkovy zhudebněné žalmy.
Když někde vystoupíte, vzpomenou se lidé na televizní seriál My holky z městečka?
To se mi stává velmi často, že na můj koncert přijdou lidé, aby se podívali, jestli jsem to opravdu já. Mnozí jako děti vyrůstali na seriálu My holky z městečka a dnes už na něm vychovávají děti své. Některé holčičky začaly kvůli mně hrát na kytaru, aby byly jako já. Kdysi dávno jsem se za to skoro styděla, ale časem se situace otočila. Nejkrásnější období mého života a současně i jeho start a cíl, je v seriálu zdokumentován.
Nedávno jsem potkala na společné akci v domově seniorů i Naďu Konvalinkovou, která hrála v seriálu maminku jedné z nás. Okamžitě mě poznala a chválila mě za mou práci, že je to lepší volba než herectví. Jsem prý sama svou paní a nemusím poslouchat režiséra. Jsem sama tvůrcem celého večera. Dokonce jsem se osobně potkala i se svým filmovým tatínkem Petrem Kostkou, protože měl tady v Ostrově divadelní představení. Taky mě hned poznal a bylo to moc milé setkání. Jsem stále "pyšná" na svého filmového tátu.