Článek
Paní senátorko, jste častým hostem hudebních akcí či projektů. Máte k hudbě blízko?
Jako dítě jsem chodila poctivě do hudební školy, hrála na dva hudební nástroje a své dcery jsem dala do základní školy s rozšířenou hudební výchovou, takže hudbu v naší rodině cítíme, milujeme.
Myslím si, že když je člověku v životě těžko, a umí, nebo může si zazpívat, nebo na něco zahrát, tak životní bol, který ho potká, se mu zlehčí. Dříve si lidé zpívali při práci nebo společně, když se po ní sešli.
Můžete přiblížit vaše dojmy ze slavnostního zahájení Pardubického hudebního jara?
Dnes jsem přijela přímo ze Senátu, velmi unavená, asi bych nejradši byla někde v ústraní, mimo lidí, ale mám pocit, že hudba našich mistrů nebo obecně hudba klasická velmi povznáší ducha. Je to modlitba, která člověka odvede, vypne mu mozek a nechá mu zapůsobit emoce. Po tomto úžasném koncertu jsem jako znovu na světě, protože to byly výkony jednak mladých lidí, jednak to byl slavnostní koncert a bylo vidět i to nadšení. Přiznám se, že v Pardubicích chodím ráda na koncerty, protože je tady hudebně velmi vzdělané publikum.
Pod vaším patronátem se uskuteční jeden z koncertů festivalu. Bude se konat v Přelouči a představí se na něm varhaník Pavel Svoboda spolu s trumpetistou Oliverem Lakotou. Proč jste zvolila právě tento koncert?
Záštitu jsem převzala zejména proto, že se jednalo o Přelouč, ke které mám velmi blízko. V Přelouči jsou v tamním kostele sv. Jakuba Staršího unikátní varhany, které postavil roku 1692 Abraham Starck. Jsem moc ráda, že právě tam se uskuteční koncert, a jsem také ráda, že pardubický hudební festival tak trochu objevuje takové nástroje, protože mnohdy se v obcích a v kostelech neví, jaké rarity tam jsou.
Uvítala jste, že na varhany v Přelouči zahraje Pavel Svoboda?
Pavel Svoboda, který je také uměleckým ředitelem hudebního festivalu, mě před několika lety oslovil při příležitosti předání ceny MHF F. L. Věka doc. Václavu Rabasovi - tedy v rámci jiného festivalu než v Pardubicích. Byla jsem velmi potěšena, že si ke mně našel cestu. Mám ho i jeho ženu Ivu velmi ráda, protože mám ráda mladé lidi, kteří něco umí a něco dělají. Myslím si, že dnes, když se chce někdo živit uměním, byť je šikovný, chytrý, vzdělaný, ještě neznamená, že bude úspěšný. Moc jim oběma fandím. Zajímavé je pro mě také jejich spojení s Josefem Krečmerem. Také to, že si je vybral i mistr Hudeček, o něčem svědčí.
Vraťme se zpět. Podporujete myšlenku, aby Pardubické hudební jaro bylo v budoucnu iniciátorem oprav vzácných nástrojů v regionu?
Velmi vítám, že i v rámci Pardubického hudebního jara můžeme pomáhat renovovat hudební nástroje. Mám zprávy, že podobné varhany jsou i v kostele v Mikulovicích, kde bychom mohli iniciovat založení sbírky a pomoci s renovací. Věřím, že mecenášů, kteří se o takové dobročinné věci zajímají, je také dost, je jen potřeba najít správnou příležitost a oslovit je. Může to být jakási přidaná hodnota Pardubického hudebního jara.
Na druhém ročníku MHF F.L.Věka předala Miluše Horská spolu s uměleckým ředitelem festivalu Pavlem Svobodou cenu doc. Václavu Rabasovi.
"Hudbu v naší rodině cítíme, milujeme," řekla místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.