Hlavní obsah
Městem ve městě byla impozantní pevnost Koules v Heraklionu. Foto: Dana Ehlová

Městem ve městě byla impozantní pevnost Koules v Heraklionu

Správním střediskem „Velkého ostrova“, jak bývá Kréta nazývána, se stal Heraklion teprve v roce 1972, kdy převzal žezlo od města Chania. Jistě k tomu přispěla strategická poloha v turisticky nejnavštěvovanější oblasti i fakt, že se tu psala historie a že se jedná o čtvrté největší řecké město.

Městem ve městě byla impozantní pevnost Koules v Heraklionu. Foto: Dana Ehlová
Městem ve městě byla impozantní pevnost Koules v Heraklionu

Návštěva Heraklionu, jehož osídlení spadá do neolitického období, by v našem itineráři pro pobyt na ostrově neměla chybět. Rozhodně stojí za to a pohybovat se budeme hlavně u vody. 

Heraklion totiž začal vzkvétat v době, kdy se stal přístavem minojského střediska Knossos, ležícího zhruba pět kilometrů jižně ve vnitrozemí. Ve 13. století dobyli město Benátčané a udělali z něj hlavní město egejské oblasti. Na obranu strategicky významného přístavu proti pirátům nechali vystavět pevnost s kulatou strážní věží, kterou později bohužel zničilo zemětřesení.

Dnes poutá pozornost impozantní pevnost s mohutným opevněním z 16. století, kterou Benátčané nazvali Rocca al Mare (Pevnost moře). V dějinách země hrála významnou úlohu. V roce 1648 byla centrem dění, když město obklíčili Turci. Jejich obléhání trvalo až do roku 1669, kdy Benátčané nátlaku podlehli. Ostrov byl postoupen Turkům a ti pevnost přejmenovali na Koules (v turečtině „pevnost“) – tento název se používá dodnes.

Musela odolat nejen silným mořským vlnám, ale také nájezdům, zvláště po vynalezení střelného prachu a dělostřeleckých kanónů. Proto se na stavbě opevnění nešetřilo, vnější zdi dosahují těžko uvěřitelné tloušťky téměř devíti metrů a vnitřní zdi mají místy až tři metry.

Pevnost byla koncipována jako dvoupatrová a má dvě části - vyšší jihozápadní a severovýchodní. V patře se nacházely pokoje pro guvernéra, důstojníky a posádku, přízemí sloužilo různým účelům - původně se tu nalézaly sklady potravin, munice nebo nádrže na dešťovou vodu a také pět kasemat. Turci  do velmi krutého vězení zavírali místní vzbouřence. Pevnost měla také vlastní mlýn, pekárnu a kapli, zajišťující autonomii posádky.

Z hradeb pevnosti je dnes krásný výhled na původní starý benátský přístav, který slouží jako kotviště rybářských loděk a jachet. Na jeho jižní straně se tyčí další benátská stavba, Arsenal z 16. století, kde se stavěly a opravovaly lodě, jež pak vyplouvaly do Egejského moře. Ze stejného století pochází i mohutné městské hradby, obklopující staré město v délce asi tří kilometrů.

Hradbami prochází několik bran, jako například Porta Kornarou, která je protíná v místě, kde jsou 18 metrů vysoké a 40 metrů silné. V nejjižnějším rohu hradeb, u bašty Martinengo, má hrob zdejší rodák a nejznámější řecký prozaik Nikos Kazantzakis, autor novely Řek Zorba, který během života procestoval Evropu, Afriku i Asii a místo pro svůj poslední odpočinek si prý sám vybral.

Rozlučme se tedy s Heraklionem výrokem slavného autora: „V nic nedoufám. Ničeho se nebojím. Jsem svobodný.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků