Článek
Nenávidí špínu, nepořádek, bezohlednost, chamtivost a přetvářku. Je, jako jeden z mála, dochvilný. Je nadprůměrně vitální a pracovitý a při tom tvrdí, že je líný. V soukromí působí klidně a vyrovnaně a jen tak něco ho nevyvede z míry. Je společenský, má smysl pro humor a při dojemných filmových nebo divadelních scénách se neubrání slzám.
V showbyznysu se pohybuje už přes čtyřicet let. 17. května oslavil 65. narozeniny a opět neposkytl ani jeden rozhovor, i když důvodů bylo tentokrát více – mimo jiné i vydání bilančního 3CD Co mám v očích, které přinesl Supraphon v ediční řadě Zlatá kolekce.
Pražský rodák vydal se skupinou Rebels v roce 1967 profesionální LP „Šípková Růženka“. Rebels obdrželi ve stejném roce Cenu novinářů na 1. Beatovém festivalu. Počátkem 70. let byl členem kapely Olympic. Z této spolupráce zůstalo album Olympic 4 s výraznou titulní stranou od kreslíře Káji Saudka. Úspěšná sólová dráha, slibně nastartovaná hitem Yvetta, je potvrzena prvním albem Jiří Korn LP 01 v roce 1972. Následně vyhrává cenu publika na festivalu v Drážďanech a tím rozjíždí dlouhou a mimořádně úspěšnou popularitu v NDR.
V roce 1976 Jiří Korn vyhrává 1. místo na festivalu Grand Prix Paříž s písní Robinson, která je o rok později na albu Jiří Korn LP 02. Má vlastní koncertní pořad Zpívání v dešti. Ohromná popularita Korna se projevila i v umístění v anketě Zlatý Slavík, kde se umístil v rozhraní let 1977–1980 od druhého do třetího místa.
Taneční průprava, pracovitost a chuť učit se stále nové věci přinesly novou možnost zužitkování: muzikál. První velkou rolí bylo účinkování ve Vídni v představení Hans Andersen v roce 1986, po listopadu 89‘se stává pevnou součástí české muzikálové scény.
„Rozhovory pro časopisy nebo noviny nedělám rád,” uvádí Korn. „Často mívám pocit, že jsem o sobě už všechno řekl a všechno, co se dá napsat, se už napsalo. Každý redaktor se samozřejmě vždycky snaží napsat něco víc, něco zajímavého a něco, co se ještě nepsalo, ale těch, kterým se to podaří, je málo,” říká a pokračuje.
„Teď je v oblibě rozhovor na diktafon. Redaktor před vás položí malý přístroj a celý rozhovor nahrává. Pak ho doma přepíše na papír a je hotov. Výsledek je dost nezajímavý. Rozhovory prostě někdy nemám rád a asi k nim i tak přistupuji. Jinou kapitolou je bulvár, kde jde hlavně o to, aby článek měl přitažlivý titul a čtenář se při čtení pokud možno co nejvíce divil. Úplně ideální je asi varianta: Četlas to o tom Kornovi? To je šílený, ten už neví, co by! V bulváru mi to nevadí. Myslím, že reagovat na jeho články nemá smysl. Stejně si píšou, co chtějí, a většina čtenářů si to možná i uvědomuje. Spíš mi vadí, když seriózní časopisy nebo noviny přehnaně používají prvky bulváru. Kvalitnímu redaktorovi se to nestane, ale těch je u nás ještě bohužel málo," upřesnil Jiří Korn skutečnost, proč tak málo, a tak nerad, rozmlouvá s médii.
