Hlavní obsah

Devadesát vůní dřeva – přivonět si vybízí výstava jubilanta Františka Vítka v Moravském zemském muzeu

Řezbář, sochař, výtvarník, scénograf a loutkář František Vítek se narodil 14. září 1929 v Brně-Židenicích. Krásné jubileum a rozsáhlé dílo umělce připomíná i představuje výstava v Mramorových sálech Biskupského dvora Moravského zemského muzea.

Devadesát vůní dřeva – přivonět si vybízí výstava jubilanta Františka Vítka v Moravském zemském muzeu

Františka Vítka zastihla devadesátka ve stálé činorodosti a relativně dobré kondici. Jak nikdy neopomene podotknout, díky jeho ve všem spřízněné a inspirativní životní partnerce Věře.

„Koneckonců tomu napovídá i jejich společná šedesátiletá tvorba, hlavně loutkářská, v níž autorství jednoho či druhého lze jen stěží oddělit,“ uvedl Jaroslav Blecha, ředitel Uměnovědného muzea MZM.

„Již léta se o Vítkových mluví s naprostou samozřejmostí jako o uměleckém tandemu a jejich scénografické, herecké, dramaturgické i režijní progresivní počiny jsou v kontextu vývojových přeměn českého loutkového divadla považovány za unikátní a zásadní,“ dodal.

Oba jsou laureáty Ceny Thálie 2016 za celoživotní loutkářské mistrovství.

František Vítek prožil dětství střídavě v Brně, ve Slavkově u Brna a v Blatnici na Hodonínsku. Po válce se učil u vyhlášeného brněnského řezbáře a sochaře, mistra Jaroslava Vaňka. Roku 1949 úspěšně absolvoval zkoušky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do sochařského ateliéru prof. Bedřicha Stefana, nemoc však studium zhatila.

Pracoval v továrně na hudební nástroje Cremona v Lubech na Chebsku, jako „nepřizpůsobivý“ vojín v černouhelných dolech ve Zbůchu u Plzně a po vojně jako brigádník v dolech Sokolov. Po krátkých loutkářských anabázích v Lubech a Mariánských Lázních se uchytil roku 1955 jako řezbář a technolog loutek v Krajském loutkovém divadle Radost v Brně.

Po třech letech odešel s Vladimírem Matouškem do Hradce Králové, kde se výrazně podílel na zrodu tehdy nejmladšího československého statutárního loutkového divadla, záhy věhlasného DRAKa. Působil tu jako vedoucí umělecko-technického provozu, řezbář a výtvarník. Měl zásadní podíl na vybudování dílny a divadelního sálu. Realizoval scénické výpravy a loutky k téměř třiceti inscenacím, nejvýznamnější jsou např. Pohádka z kufru (1964), Krysařova píšťala (1970), Čaroděj ze země Oz (1971), Johanes doktor Faust (1971) a Enšpígl (1974).

Jeho volná, sochařská tvorba je dosud málo známá. Vítek pracuje se dřevem, které sporadicky ozvláštňuje mosaznými či železnými komponentami. Představuje se v bohaté šíři děl od miniatur po velké objekty, od abstraktních plastik po figurální skulptury. Vlastnosti dřeva jsou mu určující inspirací uměleckého ztvárnění.

Výstava v MZM věnovaná Vítkovi k devadesátým narozeninám představuje ponejprv autorovu volnou tvorbu. Sochařské dílo doplňují kresby, scénografické návrhy a fotografie z inscenací. Samozřejmě nechybí loutky zásadního významu.

„Počet exponátů je limitován komorním prostorem, i tento reprezentativní vzorek umožní návštěvníkům proniknout alespoň nakrátko do hlubin umělecké duše zaklínače dřeva Františka Vítka,“ uzavřel Jaroslav Blecha.

Výstava potrvá do 12. ledna 2020.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků