Článek
Jak trávíte letošní Velikonoce, které jsou poznamenané současnou situací – karanténou a zákazem cestování?
Letošní Velikonoce jsou vlastně úplně jiné, než to bylo předešlé roky. I když je mi 67 let, zažívám něco takového poprvé; vlastně všechno co se děje kolem toho hrozného viru a nákazy. Ale je to o tom, že než to přejde, musíme to zvládnout a musíme vydržet všechna vládní nařízení, aby se ten virus dostal pod kontrolu. Ku pomoci jsou nám média, tisk, televize. Takže poslední týdny, od 16. března, co platí karanténa a omezený pohyb, koukáme na televizi, chodím do lesa na procházky, telefonujeme si s našimi mladými. Telefonuji si i s tchyní, které už bude 95 let, žije v domově seniorů, kam za ní nemůžu, takže abychom byly v kontaktu. Vlastně současnou situaci řešíme den ze dne, jak se dá. Když je hezké počasí, jdu na procházku, sleduji televizi, čtu knížku a podobně.
Dělala jste letos nějakou velikonoční výzdobu, pekla mazanec, beránka, barvila vajíčka, když k vám nemohou přijít koledníci?
Letos jsem dělala minimum - nějaké vajíčko mám, dělala jsem beránka, ještě budu dělat zajíčka. Bohužel, mazanec jsem nedělala poprvé za celý život, protože jsem nesehnala droždí. Takže mazanec letos nebude.
Co říkáte na to, že věřící lidé nemohou o Velikonocích na bohoslužby do kostela?
To je strašně smutné. Včera jsem sledovala na televizi Noe přenos papeže, jak byl v chrámu úplně sám. A na člověka padla taková tíseň... To je něco úplně zvláštního. Zrovna tak u nás v Klatovech, když jdu z procházky, vždy se zastavím v Arciděkanském kostele a i tam je divné ticho a prázdno, nikde nikdo.
Když tam chodím každou neděli na mši, vždy tam potkávám lidi a slyším společný zpěv. Ta atmosféra je za normální situace úplně jiná. Je strašně smutné, že teď nemohou být ani bohoslužby. Vždyť Velikonoce jsou největší křesťanské svátky, kdy si na Velký pátek připomínáme ukřižování Pána Ježíše Krista a v neděli jeho zmrtvýchvstání. A to letos nebude. Nejsmutnější je, že nemůžeme jít do kostela na Vzkříšení a nemůžeme tu atmosféru zažít takovou, jakou jsme znali. Takže to mi na letošních Velikonocích chybí nejvíc, protože to k těm svátkům neodmyslitelně patří.
Jak si tedy vynahrazujete velikonoční mše v kostele?
Vynahrazuji si to tak, že se dívám na televizi, na přenosy z mší svatých, a tam jsou pořady, kde se člověk zase vnese do nějaké atmosféry. Koukala jsem i na ČT2 a tam ukazovali poutě do Santiaga de Compostely, kolik tam pochoduje lidí z různých zemí světa, jak tu cestu zvládají, po kolikáté ji jdou, a hlavně jsem viděla nohy poutníků úplně zkrvavené.
Takhle tedy trávím letošní Velikonoce, abych z těch svátků něco měla, když se nemůžeme společně setkat s rodinou a nikdo nepřijde na pomlázku. A pak si také čtu v Bibli. Mám doma velké Písmo svaté v obrazech ještě po mamince, která ho dostala, když jí bylo osmnáct let. Kniha je skoro sto let stará a tam si čtu jednotlivé epizody ze Starého a Nového zákona. A z toho pak čerpám sílu do dalších dnů.
