Bohuslav Ondráček přiznával, že nemá rád "synťáky", vzpomíná Vítězslav Hádl

Mé první setkání s Bobanem Ondráčkem bylo - pokud mi slouží paměť - asi v listopadu 1966 v plzeňském rozhlase, kde mi jako redaktor rozhlasu vybral dvě písně pro natáčení s orchestrem P. Bayerleho. Po letech, tuším v roce 1974, při natáčení první LP desky Hany Zagorové jsme se setkali podruhé, a musím říci, že se nám stalo, že jsme napsali oba stejnou píseň. Nakonec jsme se dohodli, že já nechám píseň Jsi mrtvá sezona (text Hana Zagorová) tak jak je, a on předělá svou Kdo ví, kde usínáš a s kým (text Zdeněk Borovec) do rychlejšího tempa.

Práce na tomto LP byla pro mne fantastická. Dá se říci, že všichni skladatelé na tomto LP Cesta ke štěstí odevzdali skvělé a náročné písně. Například Bobanova Prý je mu líp - prostě nádhera.  Rozhodně se přiznám, že od počátku mé tvorby byl Boban Ondráček mým vzorem.

Často jsem ho navštěvoval v jeho domě a kdykoliv jsem přišel, ukazoval mi dvacet hudebních nápadů, které stihl za dopoledne, a říkal: Vidíš, těhle osmnáct vyhodím, ale tyhle dva jsou bomba. A měl pravdu.

Když se mu na začátku 80. let zhoršil jeho zdravotní stav (trpěl poruchou sluchového ústrojí), zdálo se mi, že přestal tolik skládat. Rovněž byl několikrát u mne ve studiu a brával si ode mne "barvy" nástrojů ze syntezátoru. Přiznával se, že nemá rád "synťáky".

Když jsem v letech 1980 - 1985 pracoval společně s Helenou Vondráčkovou, vždy jsem zašel za Bobanem a donutil ho napsat píseň pro Helenu. Nikdy nepřestal být mým vzorem a neskutečně jsem si ho po celý čas našeho zápolení na půdě pop music vážil. Musím konstatovat, že často vzpomínám na dobu, kdy jsme se vzájemně všichni skladatelé snažili o původní melodie a harmonie s tím, že každá píseň byla jiná.

Hudební mistrovství Bobana Ondráčka, na rozdíl od jeho poněkud podrážděné povahy, se vyznačovalo dokonalým zvládnutím písňové hudební formy, skvělými melodickými a harmonickými nápady a rovněž originálními aranžmá. Patřil k těm, kteří posunovali uměleckou hudební laťku naší pop hudby hodně vysoko.

Bohuslav Ondráček (27. června 1932 Pardubice – 7. června 1998 Praha) byl český hudební skladatel, hudební dramaturg a producent, zakladatel tria Golden Kids. K hitům patří písně jako Oh, baby, baby (M. Kubišová - H. Vondráčková), A tak dál nosíš po kapsách sny mládí (W. Matuška), Rekviem (E. Pilarová), Lampa (M. Kubišová), Ring-o-ding (M. Kubišová), Spoutej mě (H. Ulrychová), Hej, pane zajíci (M. Kubišová - H. Vondráčková), Já ti zabrnkám (V. Neckář), Strejček Charlie (H. Vondráčková) a mnohé další. Je podepsaný pod muzikálem Gentlemani (Hudební divadlo v Karlíně) i pod hudební složkou filmu Holka na zabití, ale také pod tematicko-autorskými alby Titanic a Hvězdolet 06.