Bezhlavý rytíř Miloš a podzemní chodby. I moderní Zlín má své tajuplné pověsti

Několik legend se vztahuje ke zvláštnímu názvu města. Zlín se nejprve jmenoval Zlaté japko a nový název prý získal ve středověku. Krajem tehdy táhli cizí vojáci, na čas usadili ve městě a všemožně trápili místní lidi. Ti jednoho vojáka zaživa přibili na vrata. Vojáci za trest město vydrancovali a přiřkli mu ostudný název.

Povídá se též, že když vojáci pronikali do města branou, dostali shora na přivítanou sprchu vařící vody. Prohlásili, že nikde jinde k nim lidé nebyli tak zlí, a dali městu nové jméno.

Podle jiné pověsti s vojskem přitáhl vojevůdce s malým synkem. Když jednou večer vyjel ven, chlapce někdo zabil. Vojevůdce nechal spálit všechny městské písemnosti s přidělenými výsadami a slíbil, že po válce se vrátí pomstu dokonat. Starousedlíci proto raději město přejmenovali - aby je jeden ZLÝ člověk už nikdy nenašel. Pravděpodobná je i verze, že Zlín získal jméno od slínové půdy, která je všude v okolí. 

Zlín má prý také, podobně jako jiná stará města, své tajné podzemní chodby. Jen nebyly dosud objeveny. Ústí prý na náměstí Míru u bývalé Záložny, kde je dnes nákupní centrum Zlaté jablko. Ačkoliv ale při jeho stavbě dělníci hloubili dost hluboko, na chodby nenarazili.

A pak má Zlín i svou „bílou paní“ - v tomto případě bájného rytíře Miloše. Žil kdysi v hradě nad Zlínem, vybral si za ženu jistou mladou dívku, ale když ho odmítla, v hněvu jí usekl hlavu. Za to ho stihl krutý trest. Propadl se do země a od té doby ve městě straší.

Mnozí starousedlíci přísahali, že ho viděli řítit se ulicí v ohnivém kočáře bez koní, s hlavou v podpaží. Není radno se k němu přibližovat. Mohli byste za to krutě zaplatit, jako kdysi jeden nebožák. Tři zpupní chasníci se smluvili, že si na Miloše počkají a svezou se na voze s ním. Jednomu se podařilo naskočit, vůz zmizel, jako by se do země propadl, a chasníka našli druhý den daleko odtud, s popálenýma rukama a celého pomateného. Už nikdy zdravého rozumu nenabyl a do roka zemřel.