Třetí adventní neděle. Nadešel čas připomenout si významné tradice

K adventu a času vánočnímu se váže mnoho tradic a pověr, které přežívají po staletí. Spousta z nich už ale také upadla v zapomnění. Naši předci by se jistě divili, jak se mnohé původní tradice Vánoc od dnešního moderního pojetí liší.

V prapůvodním pohanském významu byly Vánoce spojovány s oslavami slunovratu a uctíváním „znovuzrození” boha Slunce, ve starém Římě pak boha Saturna. Pozdější křesťanská tradice tyto dny bere jako uctění příchodu (narození) Ježíše Krista Spasitele.

Kvůli snaze připomenout, že smyslem Vánoc není jenom obdarovávání se a honba za dárky, se v rodinách stále tyto zvyky dodržují. I díky tomu se doposud z vnímání vánočního času nevytratila ona poetická symbolika, tajemství a závoj adventního očekávání. Pojďte s námi oprášit některé tradice a připomeňte si s námi podstatu těchto vánočních symbolů.

Betlémská hvězda bývá vyobrazena jako kometa, která ukazovala cestu k narozenému Ježíškovi.

Poprvé se anděl o adventu objevuje 6. prosince v Mikulášově družině a spolu s ním přináší dětem nadílku. Má dlouhé bílé šaty, v rozpuštěných vlasech zlatou čelenku a na zádech sněhobílá křídla.

Postavička anděla se upevňuje na betlémy, nad jesličky nebo napodobeninu chléva či jeskyně. Andílci patří ke klasické vánoční výzdobě a nejčastěji se připevňují na větvičky vánočního stromku.

Tradičním symbolem českých Vánoc je vánočka. Správně se plete z devíti copů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (Slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři copy představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva copánky se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy k vědění a lásce.

Dalším typickým symbolem českých Vánoc je jablko, ze kterého se věštila budoucnost. Všichni známe pověru o tom, když objevíme v rozkrojeném jablku o Štědrém dni hvězdu, povede se nám dobře a budeme šťastní a zdraví po celý následující rok.

Hvězda je totiž po staletí chápána jako mocná síla, která dokáže ovlivňovat osudy lidí.

Je považován za původně pohanskou tradici pocházející z rituálu zimního slunovratu, jenž zahrnoval použití stálezelených větví, s ohledem na pohanské uctívání stromu.

Tradice zdobení stromku pochází z území dnešního Německa. Původně byl ozdoben jablky, ořechy a jinými potravinami. V 18. století se přidala tradice zdobení hořícími svíčkami, které byly po nástupu elektrifikace nahrazeny vánočním osvětlením.

Vánoční stromky měly ochranitelskou funkci. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. Podle tradice a také podle první zmínky se stromek také zavěšoval nad štědrovečerní stůl, ovšem špičkou dolů.

V Česku si poprvé vánoční strom ozdobil v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách.

Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

Zobrazuje scénu narození Ježíše Krista. V betlémě by tak neměla chybět Svatá rodina – Panna Maria a svatý Josef v nuzném chlévě pečující o právě narozeného Ježíška, který leží na seně v jesličkách.

Pastýři a orientální Tři králové přinášejí dary, scéna bývá doplněna i zvířaty (vůl, oslík, ovce i jiná) a případně andělem provolávajícím „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“.

Lidé se obdarovávali již ve starověkém Římě, tradice obdarovávání o Vánocích vznikla až v 19. století. Bylo zvykem obdarovávat členy rodiny, ale i služebnictvo. Domácí chasa dostávala ošacení či peníze na přilepšenou.

Dárky se dávaly také žebrákům nebo tulákům bez domova, kteří v době křesťanských svátků zaklepali na dveře bohatších domácností. Až na počátku 20. století se pod stromkem začaly objevovat drobnosti a hračky jen tak pro radost.

Může se vám hodit na Zboží.cz: