Jsou dokonce případy, kdy ještě dospělí lidé vzpomínají na své dětství, kdy je vyděsil čert s pytlem. Jak přistupovat k této tradici, radí dětský psycholog Václav Mertin. Podle něj je důležité, aby rodiče, kteří svého potomka znají ze všech nejlépe, posoudili, zda mikulášskou návštěvu unese. Ti, kteří se pro Mikuláše rozhodnou, by pak rozhodně měli být s dítětem a poskytovat mu pocit bezpečí.

Že by si však děti odnášely z mikulášské návštěvy trauma na celý život, psycholog odmítá.

V Rakousku mají školení pro Mikuláše

Největší rakouská dětská katolická organizace připravila v Rakousku a jižním Tyrolsku školení pro Mikuláše, aby při nadílce postupovali správně a dobře působili na děti. Podle organizátorů kurzů se totiž mikulášská tradice zneužívá k pochybným výchovným praktikám a moralizování, uvedla ČTK. Školitelé nabádají představitele světce k tomu, aby přestali kárat i chválit, používat různé masky, lepit si vousy a zapomněli také na doprovod čertů.

Podle Kathrin Wexbergové z vídeňské diecéze mnozí rakouští rodiče předem vtisknou Mikulášovi do ruky papírek s tím, co jejich potomci prováděli. "Vždycky mě to udiví. Co rodiče očekávají od toho, že cizí člověk bude jejich dětem vyprávět, že je špatné, když pořád mají dudlík, nebo dobré, když si pěkně hrají s mladší sestrou," uvedla Wexbergová.

Veřejné vypočítávání dětských hříchů podle pořadatelů chlapce a děvčata přivádí do rozpaků a cítí stud a ponížení. Jako účinný výchovný prostředek to tedy prý není vhodné. "Svatý Mikuláš nebyl žádný přísný dohlížitel, ale láskyplný člověk. Proto se taky mikulášská nehodí k vychovávání dětí k dobrovolnému uklízení ani ke slibům na další rok," uvedli podle ČTK pořadatelé kurzů.

Na mikulášské oslavě nemají prý co pohledávat ani čerti. Podle organizátorů kurzů vycházejí z jiné tradice a se světcem nemají nic společného. Naopak dárky k oslavě patří. Měly by to ale být jen maličkosti.