Hlavní obsah
Italský prezident Giorgio Napolitano Foto: Profimedia.cz

Téměř půl století působil neapolský rodák Giorgio Napolitano ve vyšších pozicích Italské komunistické strany. V 90. letech se pak stal postupně europoslancem, předsedou sněmovny, ministrem vnitra a v roce 2006 byl zvolen prezidentem republiky. Ve funkci vydržel až do ledna 2015. Získal si uznání zejména díky transformaci z tradičně symbolického představitele italského státu v aktivního prezidenta.

Italský prezident Giorgio Napolitano Foto: Profimedia.cz
Giorgio Napolitano

Od 40. let byl Napolitano členem komunistické strany, kde postupně vystřídal několik vrcholných funkcí. O půlstoletí později se angažoval v čelných postech italského parlamentu i vlády. Zapsal se také na mezinárodní scéně jako europoslanec a člen zahraničního výboru sněmovny.

Na pohled odměřený a umírněný politik působil v době éry Silvia Berlusconiho jako pravý opak kontroverzního předsedy vlády. S ním se také nezřídka dostával do názorových sporů. Ruku v ruce s nástupem evropské dluhové krize na počátku druhého desetiletí nového milénia porušil Napolitano dosavadní zvyklost, kdy italští prezidenti spočívali ve stínu ministerských předsedů a plnili spíše reprezentativní funkci.

Půl století strávil v komunistické straně

Giorgio Napolitano se narodil 29. června 1925 v Neapoli. Jako vysokoškolský student práv na tamní univerzitě se v roce 1942 připojil ke skupině mladých antifašistů a o tři roky později se stal členem dnes již zaniklé Italské komunistické strany (CPI).

Italský prezident Giorgio Napolitano (vpravo) se často dostával do sporů s bývalým premiérem Silviem Berlusconim.

Foto: Profimedia.cz

Brzy po vstupu se stal členem ústředního výboru, později byl jmenován členem politbyra a v 80. letech předsedal komunistickým poslancům. Napolitano vždy představoval pravicovější křídlo tzv. miglioristů, kteří usilovali o vnitřní reformu. Ve straně byl až do jejího zániku v roce 1991.

V parlamentu zasedal Napolitano v letech 1953 až 1996. Výjimkou bylo tříleté období na přelomu 80. a 90. let, kdy vykonával ve Štrasburku funkci europoslance. Poté, co se v roce 1992 vrátil do vlasti, stal se předsedou poslanecké sněmovny a čtyři roky na to byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Romana Prodiho.

Giorgio Napolitano se 13. dubna 2011 na státní návštěvě Prahy setkal se svým českým protějškem Václavem Klausem.

Foto: Profimedia.cz

Ve funkci skončil o dva roky později, kdy také rozšířil řady levicových demokratů (DS). V roce 1999 se na pět let vrátil do Evropského parlamentu. Předsedal jeho ústavnímu výboru.

V prezidentských volbách v roce 2006 Napolitano uspěl a 15. května se na sedmileté období postavil do čela státu jako 11. italský prezident. Jako výborný řečník a pro svůj rovný přístup a upřímnost si vysloužil uznání domácích i zahraničních politiků.

Když vyšlo koncem roku 2011 najevo, že je Itálie po Řecku dalším adeptem na státní bankrot, dostal se Napolitano do popředí v situaci kolem evropské dluhové krize. Mnozí ocenili jeho aktivní přístup, pro který si vysloužil pověst garanta politické stability.

První znovuzvolený prezident

Když v roce 2011 předčasně skončila vláda Silvia Berlusconiho, o jehož rezignaci se Napolitano přičinil, jmenoval na jeho místo ekonoma Maria Montiho, jenž sice předtím nezastával volenou funkci, ale jeho úřednický kabinet měl Itálii, jíž zmítala ekonomická krize, pomoci dovést k řádným volbám v dubnu 2013.

V prosinci 2012, pouhé čtyři měsíce před vypršením volebního období, ztratil Monti v parlamentu většinu. Z toho důvodu se nové volby konaly už v únoru následujícího roku. Výsledek přinesl patovou situaci, která vyústila o dva měsíce později, když parlament nebyl schopen zvolit nového prezidenta. Ten je v Itálii volen oběma komorami parlamentu a 58 volenými zástupci regiónů.

Proběhlo pět neúspěšných kol, než se před šestým kolem Napolitano rozhodl znovu obhajovat prezidentské křeslo. Krok to byl bezprecedentní. I když Italská ústava prezidentovi umožňuje znovuzvolení, všichni předcházející prezidenti sloužili jen jedno volební období. Napolitano se tak po zvolení v šestém kole stal nejdéle sloužícím prezidentem Itálie.

V úřadě setrval až do ledna 2015, ale už několik měsíců předtím pronikaly do médií informace o tom, že tehdy 89letý politik zvažuje svoji rezignaci. Dne 14. ledna 2015 oficiálně odstoupil. Ve funkci jej nahradil bývalý soudce ústavního soudu Sergio Mattarella.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků