Článek
V Německu už zaměstnanci Siemense souhlasili s prodloužením pracovní doby o pět hodin bez zvýšení platu ve dvou závodech, aby zabránili jejich přestěhování do Maďarska a ztrátě dvou tisíc pracovních míst doma.
Stejným způsobem dosáhlo souhlasu pracovníků s větším množstvím práce za stejné peníze vedení závodu Bosch ve Vénissieux ve Francii.
Nováčci jsou lacinější
Belgický ocelářský závod Marichal Ketin, který má vážné problémy uplatnit se na trhu, oznámil svým zaměstnancům prodloužení pracovního týdne z 36 na 40 hodin bez zvýšení platu před několika dny.
"Belgické podniky mají platy o deset procent vyšší ve srovnání se sousedy a zemím střední Evropy nemohou pro vysoké náklady na pracovní sílu konkurovat ani oni," vysvětluje generální ředitel Federace belgických podniků Pieter Timmermans.V Dánsku už vedení některých podniků zaměstnancům rovnou dalo na vybranou: buď závod přemístíme tam, kde je levněji, nebo budete pracovat za nižší platy.
"V nových členských zemích EU se pracuje často 45 až 50 hodin týdně. Tam je práce luxus, ve Švédsku je to právo," stěžoval si nedávno Leif Oestling, šéf švédské stavební firmy Scania, který prodloužení pracovní doby prosazuje proti odborům i vládě.
Odbory varují: je to jen začátek
V Nizozemsku přímo ministr hospodářství Laurens Jan Brinkhorst tvrdí, že k zajištění růstu by měl být povinný čtyřicetihodinový pracovní týden (proti nynějším 38 hodinám). Podobný argument používá jeho francouzský kolega Nicolas Sarkozy, který by chtěl pohřbít teprve před několika lety dosažené zkrácení pracovní doby ve Francii na 35 hodin týdně.
Podniky starých členských zemí EU tak získávají stále větší vládní podporu pro vyrovnání výhody, kterou zatím mají v kvalifikované, ale levné pracovní síle unijní nováčkové. Dnes už jim právně nic nebrání v přestěhování výroby do levnější země Unie, a tím vydírání domácích zaměstnanců.
Evropská odborová federace znepokojeně varuje, že je to jen začátek. Až se náklady na pracovní sílu vyrovnají v rámci EU, budou se zaměstnavatelé snažit kvůli udržení konkurenceschopnosti snížit evropské platy a sociální výdaje na úroveň Číny, Indie či Latinské Ameriky.
