Článek
V České republice jste po jedenácti letech, jakých změn jste si už stihl všimnout?
V podstatě se Česká republika nezměnila, jen mi přijde, že tady jezdí víc Škodovek.
Kolju jste natočil v roce 1996. Na co si z té doby pamatujete nejvíce?
Rád na tu dobu vzpomínám, asi nejzřetelněji si vybavím Prahu a to, jak jsme jezdili po nejrůznějších městech. Uvažovali jsme o tom, že bychom tady tehdy i zůstali, protože, když jsem točil Kolju, nějakou dobu jsme tady bydleli. Ale pak z toho sešlo.
Vašeho Kolju zná u nás každý. Připadáte si jako hvězda i doma v Rusku?
Rozhodně ne, znají mě jen babičky, které sledují seriály.
Film získal Oscara, vy jste dostal Českého lva za mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Co pro vás ocenění znamenalo tehdy a jak se na něj díváte dnes?
V té době mi bylo šest let, takže jsem tomu vůbec nerozuměl. Teď už vím, že to jsou velmi prestižní ceny.
Jak se váš život tehdy změnil?
Změnilo se úplně všechno. Skončil jsem první a druhou třídu se samými jedničkami, koupili jsme si auto, byt a přestěhovali jsme se do jiné části Moskvy. Dnes ve svých sedmnácti letech se díky té zkušenosti dívám na svět jinak.
Věděli, že jste hrál v takovém filmu, i vaši spolužáci?
Nejprve to věděli učitelé a ti to řekli celé škole. Kamarádi se mě pak doma při návštěvách vyptávali na to, co to mám doma za sošku.
Kam se pak dále ubírala vaše herecká kariéra?
Hrál jsem například v klasickém americkém westernu. Jednu rodinu při stěhování přepadnou indiáni, zabijí rodiče a nechají jen děti, holku a kluka, kterého jsem si zahrál já. Dětí se ujme hledaný zločinec a postará se o ně. Na jeho hlavu je vypsaná odměna a nakonec je zastřelen. Jmenuje se to Jen bůh ví, protože bez "zločince" by děti nepřežily, ale na druhé straně díky nim byl dopaden. Potom jsem hrál ještě ve snímcích Všechno, co ty miluješ, Následníci, Mu-Mu, v seriálech Rodinná tajemství a Rychlá pomoc nebo v třídílném filmu Jevlampija Romanova.
Na internetu jsem našla ve vaší tvorbě jen dva filmy.
Moc to neobnovují a na některých stránkách jsou nesmysly. Třeba i to, že jsem se narodil prvního června. Ve skutečnosti jsem se narodil prvního ledna v jednu hodinu.
Čím se zabýváte v současné době?
S kamarády mám skupinu, která se jmenuje Zákaz. Hrajeme takovou alternativní směsici rapu a rocku. Já se starám o organizaci, režíruju, dělám korektury slov a zabývám se tím, aby se všichni sešli. Vystupujeme hlavně ve školách a regionu. Měli jsme taky mít soutěžní vystoupení v Ostankinu, což je slavná moskevská televizní stanice - jenže nás zklamala technika.
Jsem přesvědčený, že bychom jinak vyhráli. Je to škoda, protože v případě vítězství bychom se všichni automaticky dostali na vysokou školu se zaměřením na hudební organizaci a tvorbu videoklipů. To byla jedna z mnoha variant. Každý se teď hlásíme na nějakou jinou vysokou školu. Já bych chtěl studovat na producenta. Druhého června budu dělat přijímačky.
Vaše kapela se jmenuje Zákaz. O čem jsou vaše texty, bouříte se proti něčemu?
Zpíváme o životě.
Máte ještě herecké ambice?
Mám sen hrát v bojovém filmu nějakého padoucha. Miluju filmy o životě, ale i fantasy, k mým oblíbeným filmům patří třeba Piráti z Karibiku.
Jak vidíte současnou situaci v Ruské kinematografii? Netoužil byste si zahrát v Americe?
Myslím, že se hodně zlepšila, co se týče speciálních efektů, ale i kvality scénářů a tvorby samotné. Kdybych ale měl v Americe jistou práci a bydlení, klidně bych tam jel. Ovšem mluvím jenom trošičku anglicky.
Co vás čeká po návratu do Moskvy?
Musím dodělat další zkoušky. Zrovna předevčírem jsem dělal první, a to z ruštiny. Jak dopadla se dozvím až za čtrnáct dní. Pak mě čekají přijímačky na vysokou. A na prázdniny plánuju, že pojedu dělat vedoucího na dětský tábor. Jezdím tam už sedm let jako vedoucí nebo DJ a pořád mě to baví.
Jakou hudbu jako DJ pouštíte?
Po probuzení to je Dobré ráno tábore, odpoledne rádio a večer bývá diskotéka. Většinou jsou tam děti kolem čtrnácti a patnácti let. Je to lepší než malé děti, které se večer ještě počůrávají.