Před šesti lety se do světa vypravil Shrek, čímž si společnost DreamWorks mohla pogratulovat k vytvoření kultu, jenž potěšil nejen kinaře hojnou návštěvností, ale také filmové fanoušky a kritiky svojí originalitou.

V tříletých intervalech pak vznikla dvě pokračování. Obě těší především producenty. Těží se z kouzla jedničky a vše se pouze znásobuje. Proto neduhem není absence vtipů, ale marnotratné nakládání s nimi a nevyjasněnost, komu že jsou určeny. Divákovi je předložena přehršel gagů a narážek (i pro dospělé), pádů, řinkotu, křiku (jen pro nejmenší), což paradoxně postupem času otupuje a začíná nudit.

Tvůrcům nelze upřít snahu o pevněji konstruovaný příběh a také o více psychologické vykreslení postav (věrohodné rozpracování příčiny strachu z otcovství u Shreka nebo motivaci záporných postav k boji). To by bohužel lépe fungovalo bez zmiňované záplavy gagů, jenže už by nešlo o typicky "shrekovský film". Výsledný dojem je ale rozpačitý.

Naštěstí je v Shrekovi Třetím i pár takřka geniálních momentů (zvláště trpaslík-chůva a jeho "Dej sem dítě!"), ty však jen upozorňují na to, jak by film mohl být dobrý. Takhle na to první a výborný Shrek jenom doplácí a to si, byť jde o zlobra, opravdu nezasloužil...