Osmadvacetiletá Evgjeni Panová se každé ráno vydává s manželem a cvičenými psy do hor na jihu Albánie. Lajka a Boss budou pod stromy vyhrabávat lanýže. To, co nalezne, prodá do několika luxusních restaurací v Tiraně, ale především zahraničním překupníkům z Itálie, Řecka či Francie.

Jeden kilogram černých lanýžů prodá za 50 eur (1300 korun), u bílých letních lanýžů cena vzroste na 100 až 140 eur (2600 až 3600 korun).

V jedné z nejchudších zemí Evropy, kde je průměrná mzda v přepočtu méně než 10 tisíc korun a ve venkovských oblastech je ještě nižší, vyvolává honba za lanýži takovou chtivost, že to vede k násilnostem a nešetrnému zacházení s přírodou.

Evgjeni Panová vzpomíná na den, kdy jí několik mužů zastoupilo cestu a vyhrožovalo jí, když bude pokračovat v hledání lanýžů na území, které si nárokovali.

Evgjeni Panová se svým manželem Panajotem a psy.

Evgjeni Panová se svým manželem Panajotem a psy.

FOTO: Profimedia.cz

Osmašedesátiletý Besim Lami prohlašuje, že s vyhledáváním lanýžů skončil loni v létě, když mu otrávili psy na hoře Dajti nad Tiranou. „Pronásledovali mě, a aby mě donutili ustoupit, otrávili mi psy,” říká.

V Albánii zuří nelítostný boj o lanýže. Často ho vedou lidé, kteří si myslí, že zbohatnou, když budou používat motyky nebo když zaútočí na ty, kdo hledají s pomocí vycvičených psů, jejichž cena může dosáhnout v přepočtu 200 tisíc korun.

Podle Evgjeni Panové jsou v lese v oblasti Peshtanu lanýže stále vzácnější. Na vině je používání motyk a rýčů, které poškozují kořeny stromů. „Pod poškozeným stromem už nic nevyroste,” vysvětluje.

„V Albánii není lanýž nijak chráněn,” přidává se její manžel Panajot, který se právě vrátil do vlasti, aby se po dvou letech v zahraničí znovu věnoval vyhledávání lanýžů.

V zemi chybí zákony

Podle Adriana Koçiho, ředitele parku Divjaka na západě země, je v této chráněné rezervaci situace pro tuto houbu katastrofální. V červnu přivedl policii ke dvěma mužům vybaveným krumpáči, ale byli propuštěni, protože chybí jakýkoli zákon. „Měla by být zavedena pravidla, povolení ke sběru, který by měl být zdaněn,” říká.

„Jsme velmi znepokojeni, nejsou jasná pravidla. Je to jako kdybyste vnikli k někomu bez povolení k prohlídce,” vysvětluje Agim Hoxha, který má na starosti lesy na radnici ve městě Fieri jihozápadně od Tirany.

Evgjenii Panové pomáhají s hledáním lanýžů psi Lajka a Boss.

Evgjenii Panové pomáhají s hledáním lanýžů psi Lajka a Boss.

FOTO: Profimedia.cz

Ylli Hoxha z ministerstva životního prostředí ujišťuje, že jeho úřad připravuje „přesnější zákonný rámec”, který by měl platit ještě letos. Jeho cílem je chránit lesy a rovněž zavést povolení, která by vydávaly příslušné radnice.

Transakce zatím probíhají utajeně, stejně jako export, který není nijak regulován. Mezi neurvalými hledači lanýžů jsou Italové, Řekové, Rumuni a Francouzi. Prodejní cena je v Albánii desetinou toho, zač se lanýže prodávají v západní Evropě.

Sedmadvacetiletý Enea Ristani si v Tiraně s otcem otevřel specializovaný obchod. Prodávají v něm těstoviny, omáčky, kořalku z lanýžů a brzy chtějí prodávat i lanýžové pivo. „Zákazníci se o tyto produkty začínají zajímat,” říká.