Podobně jako je tomu u šampaňského, také název koňak může nosit pouze brandy vyrobená v regionu se stejným jménem. Koupě vinice ve francouzském regionu však není pouhým rozmarem úspěšného fotbalisty.

Svoji první vinici jednačtyřicetiletý Afričan, jenž dříve oblékal dres například skotského Celtiku či anglického Birminghamu City, koupil, když mu ještě nebylo ani 20 let.

„Když jsem podepsal svoji první profesionální smlouvu, koupil jsem dva hektary. Tenkrát jsem si řekl, že v případě zranění budu mít alespoň něco, s čím budu moct pokračovat,“ řekl britskému listu BBC Tebily.

Problém vyřešila nešťastná událost

Psal se rok 1993, když se Tebily upsal francouzskému Niortu. Měl to asi hodinu jízdy autem od města Poitiers, které je součástí regionu Cognac. Právě tam se jeho rodiče přestěhovali z Abidžanu, když byl ještě dítě.

Byl to začátek jeho úspěšné kariéry. Jeho cesta pokračovala v Châteauroux a následně v Sheffieldu United. V roce 2000 oblékl národní dres na Africkém poháru národů a roku 2001 zářil v dresu Celtiku. Poté působil čtyři roky v anglickém Birminghamu. Krátce po přestupu do kanadského Toronta Tebily utrpěl nepříjemné zranění, po kterém ukončil kariéru a vrátil se k vinicím.

Tehdy jich však nevlastnil dostatečné množství. S ohledem na to, že jsou drahé a zřídka dostupné ke koupi, musel čelit prvnímu problému. Ten vyřešila až nešťastná událost, kdy zemřel jediný syn jeho souseda - starého farmáře, jenž se rozhodoval, komu prodá svůj byznys.

„Jeho syn byl můj kamarád a měli jsme stejné jméno. Možná proto si vybral mě,“ tvrdí Tebily.

„Všichni vinaři jsou tady stejní. Protože mám rád fotbal, a protože mi Olivier pomohl v těžkých časech, řekl jsem si, proč by se zrovna on nemohl postarat o mé pozemky? Proč ne fotbalista?“ vysvětluje nyní již bývalý farmář Jean-Michel Lepine.

Práci miluje, svůj koňak chce dodávat do Afriky

„Místní lidé byli opravdu překvapeni, když viděli afrického fotbalistu dělat to, co dělají oni. Nevěřili, že bych tuto práci mohl vykonávat, protože je opravdu náročná. Nedělám to, abych zapůsobil na lidi. Pracuju od pondělí do neděle, neboť tuto práci miluju,“ vysvětluje Tebily, který reprezentoval Pobřeží slonoviny v letech 1999 až 2004.

Stejně jako většina místních farmářů, i Tebily prodává většinu své produkce (asi 90 procent) velkým společnostem v regionu. Zbytek si nechává pro svoji vlastní značku. Do budoucna by chtěl obchodovat pouze s africkým trhem a dodávat svůj výrobek do Afriky.

„Je to můj sen. Už svůj koňak prodávám některým restauracím v Pobřeží slonoviny. Ne tolik, kolik bych chtěl, ale i tak jsem šťastný, že to funguje,“ uzavírá své plány dosud jediný africký výrobce nejslavnější brandy na světě.