Hlavní obsah

ROZHOVOR: Moje čeština je vážně hrozná, svěřil se nám ve Varech Jeremy Renner

Hollywoodský herec Jeremy Renner se umí bavit. Je bezprostřední, o čemž není pochyb na první pohled. Dokázal to i během své návštěvy 52. ročníku MFF Karlovy Vary. Rozhovor začal netradičně on. Otázkou na mě, novinářku. Ještě před ní mi nabídl pivo, aby nám to lépe odsýpalo…

Foto: Petr Horník, Právo

Jeremy Renner si z Varů odvezl hned dvě ceny. Jednu od prezidenta festivalu, druhou od diváků.

Článek

Jaké jste měla ráno?

Já? Celkem dobré. A vy?

Já přímo fantastické.

Tak jsme se seznámili. Na univerzitě jste studoval kriminalistiku a počítačovou vědu. Jak to jde dohromady s vaší nynější závratnou hereckou kariérou?

Se současnou kariérou? Tak to opravdu moc ne. Jenže já jsem se v té škole hledal, chtěl jsem najít to, co by mě bavilo. Táta působí ve školství a pořád mi říkal: „Jdi a zkus si víc oborů. Je v pořádku, že tě pak nebudou bavit, vezmeš si další. Když nejsi dobrý na vědu, vykašli se na to, jdi dál.“

Proto jsem vedle té kriminalistiky, počítačové vědy zkoušel také herectví, psychologii, a to v nejrůznějších podobách. Všechno se mi teď při herecké práci hodí.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jeremy Renner přichází na projekci filmu Wind River.

Kdy jste tedy zjistil, že chcete být opravdu TEN herec?

Bylo mi osmnáct.

Osmnáct?

Jo, osmnáct. Byl jsem na střední škole. Přešel jsem k herectví tak nějak plynule ze zmíněné psychologie, která mě zaujala jako první. Tyto obory jsou si hodně blízké. Zprvu jsem ale nezačal samozřejmě filmy nebo v televizi, ale v divadle.

Poměrně záhy jste skončil ve škatulce „zlý kluk“. Dokážete si to zařazení vysvětlit?

Jedno vyjasním hned: hrál jsem spíš zlé chlapíky než ty kluky. A to hodně dlouho. Asi jsem se osvědčil… Neustále mě někdo zabíjel, a když s tím přestali, pochopil jsem, tohle je moje nová šance. Řekl jsem si: „Chtějí od tebe víc.“ A opravdu začaly přicházet role dobrých chlapců, klaďasů. Přicházely, aniž bych chtěl. Prostě najednou byly. Ale - promiňte - tohle je typ otázky, na niž by vám spíš odpověděli lidé z produkce.

Dobře. Zkusím jim třeba někdy zavolat… V sobotu jste ve Varech uvedl snímek Příchozí. Je vynikající, nicméně plný triků, počítačové animace. Prozradíte mi, jak vypadá scénář k podobnému high tech sci-fi? Je tam napsáno: pohyb vlevo, pohyb vpravo…?

Hele, ale právě v Příchozích nejsem za špatného chlápka.

Ano, jste za klaďase. Teď k tomu scénáři.

Na tomto filmu bylo pro mě nejtěžší vystihnout intimní atmosféru jedné lidské lásky, která se zrodila při setkání s mimozemšťany. A od začátku divák tuší, že neskončí úplně dobře…

Trailer k filmu Příchozí

Příchozí jinak měli opravdu velkou produkci. Natáčeli jsme v kanadském Montrealu tři měsíce. V něčem máte pravdu, všechno na place bylo jinak, než je pro filmaře běžné. Bylo tam často úplné ticho. Jako tady kolem nás. (Rozhovor vznikal v salónku karlovarského Grandhotelu Pupp, kde v tu chvíli byla jen autorka a pan Renner - pozn. red.)

Někdy jsem ani nevěděl, co vlastně na place dělám. Hýbal jsem se tak, jak bylo ve scénáři určeno, dělal to, co po mně chtěli. A když jsem Příchozí viděl vcelku, velmi, ale opravdu velmi mě emočně zasáhli. Myslím si, že režisér Denis Villeneuve je génius.

Chtěl byste i v reálu mimozemšťany potkat?

Takový zážitek asi nemám na svém seznamu položek jako „musím udělat právě teď”… (smích) Ale vidět by je chtěl, určitě ano. Věřím, že je život mimo naši Zemi. Nepochybuji o něm. O životě mimo naši planetu jsem snil už jako dítě. Mám tedy v jistém směru jasno. Ve vesmíru určitě není jen Země stvořená k životu. Bude jich víc. Ale ty další filozofické úvahy typu: „Co by nám mimozemšťani vzali? Co by nám dali?“ Vážně nevím, co říci.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jeremy Renner před publikem ve Velkém sálu hotelu Thermal.

Zjednoduším vám to. Byli by mimozemšťané hodní, či zlí?

Hodní? Kdo ví? To je opravdu těžké takhle určit. To bychom se stejně mohli bavit o tom, jak by mimozemšťané vypadali (v Příchozích připomínali hlavonožce - pozn. red.). Zda by vnímali život jako my. Jak by vypadali, co by cítili… A má konečná odpověď? Přišli by odjinud, byli by jiní. To už jsem si vyjasnil jako dítě. (smích)

K dalšímu filmu. Wind River (snímek získal na MFF KV Diváckou cenu deníku Právo - pozn. red.) jste natáčel ve vysokých horách. Jak jste před tím musel vylepšit svou fyzičku? Běhal jste? Chodil víc do posilovny?

Na tento film jsem se po fyzické stránce připravoval poměrně jednoduše. Určitou kondici si stále udržuji. Musel jsem si jen zvyknout na vysokohorské podmínky, v nichž jsme natáčeli. Musel jsem se do té zimy vhodně obléct, naučit se řídit sněžný skútr. To bylo ovšem skvělé! Na Wind River jsem se ovšem musel spíš připravit emočně.

Trailer k filmu Wind RiverVideo: Freeman Film Trade

Příběh je pro mě hodně citlivý. Vypráví o jedné ztrátě, zbytečné smrti. V opuštěné zasněžené krajině se najde mrtvá mladá dívka, tátovi vezmou jeho milovanou dceru… A to je pro mě opravdu citlivé. Jsem taky tatínek, miluji svou holčičku… (čtyřletá Ava Berlin Renner - pozn. red.).

Shrnu vaše nynější sociální role. Otec, herec, muzikant a spisovatel. Vynechala jsem něco podstatného?

Jistě! Architekt. Rád přestavuji domy. A to je opravdu podstatná část mého života. Předělal jsem jich už 27. A stále v tom pokračuji. Z vyjmenovaných věcí je ale pro mě nejdůležitější tahle: jsem otec, prostě tatínek.

Vraťme se k těm rekonstrukcím. To se vážně bavíte tím, že dohlížíte na řemeslníky, aby odvedli svou práci dobře?

Podívejte, pro život je obecně dost důležité najít správné lidi. Řemeslo nevyjímaje. Ale každý developer, designer má okruh zaměstnanců, které má prověřené. Ví, že dorazí do práce, udělají ji dobře. A já jim v tom taky věřím. Stejně tak jim věřím, že mě neoberou. Že se jejich snaha, která - pravda - není leckdy úplně laciná, odrazí do dokonalé obnovy krásného domu.

Foto: Petr Horník, Právo

Eva Zaoralová, umělecká ředitelka MFF KV, v obklopení dvou šarmantních mužů. Vlevo Jeremy Renner, vpravo Jiří Bartoška.

Jde mi v tomhle směru o detaily, snažím se v objektech zachovat kousky historie, atmosféru toho, co bývalo výjimečné, ale časem ztratilo lesk. Zasadit to kouzlo do současnosti. Při rekonstrukcích podobných objektů musíte přesně vědět, co nechat, co případně zmodernizovat…

Kdo domy od vás kupuje?

To je hodně různorodé. Jsou to lidé, kteří mají vkus, chtějí bydlet stylově, vnímat emoce kolem sebe, atmosféru výjimečné stavby. Jde o režiséry, rodiny s dětmi, ale také svobodné. Záleží i na tom, jak je opravovaný objekt veliký. Stává se mi, že si nejdřív koupí ode mě něco menšího, pak přecházejí časem do většího.

Vím, že v Česku nejste poprvé. V roce 2011 jste natáčel v Praze Mission: Impossible s Tomem Cruisem. Co se vám vybaví při slově Praha?

Hodně věcí. Hodně přátel. Češi jsou moc společenští. Zábavní. A já se bavím rád. Jen ten váš jazyk, to vám tedy řeknu…

Co?

Jak z jiného světa. Zjistil jsem taky, že v České republice není angličtina zrovna nejsilnějším jazykem. Což, budu k vám upřímný, je v Evropě obecně lepší. Tak jsem se musel při zdejším pobytu naučit pár českých slov, abych vůbec někde uspěl se svými přáními. Opravdu jsem se je pak snažil používat.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jeremy Renner předal Václavu Kadrnkovi cenu a usedl k filharmonikům

Pamatujete si na nějaká?

Moje čeština je vážně hrozná… Ale řeknu vám raději, co jsem v Praze obdivoval a obdivuji: Pražský hrad. Tu romantiku, kterou jsem nacházel snad všude kolem, v architektuře, muzeích, v příkrých uličkách. A hlavně nesmím zapomenout na skvělé večírky, ty jsem si vážně užíval.

A ta česká slova?

Co vám mám říct ještě? Se svou prací hodně cestuji. Učívám se hodně slov z různých jazyků, ale stejně rychle je zapomínám. Takže, promiňte. Nenaskočí mi žádné. Češtinu nepoužívám tak často.

Když jsme u těch národních rysů a stereotypů. Odkud pochází jméno Renner?

Z Německa. Tátova rodina odtud pocházela. Mámina strana má zase irské kořeny. Ale víc vám taky neprozradím. Sám nevím, jak přesně se moji předci do Spojených států dostali.

Vyznal jste se z obdivu k Praze, ale jsme v Karlových Varech. Kde se vám líbí víc?

Víc? To nemůžu říct. Srovnával bych dvě naprosto odlišné věci. Která lepší? Praha? Karlovy Vary? Řím, nebo Benátky? Je to úplně jiný svět. Každý ale krásný.

Důležitá autorčina noticka

Během rozhovoru se žádné alkoholické nápoje nepopíjely. Pan Renner si dal ráno cappuccino.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám