Co dnes kromě shánění peněz obnáší práce producenta v USA? Mluvíte i do castingu? Čtete si takhle scénář a najednou vidíte mezi řádky, že role malé Miss Sunshine je jako dělaná pro Abigail Breslin?

Na tohle většinou máte castingového ředitele. Ten osloví herce a oni často nemají třeba čas. Pokud podle jejich agenta čas mají a zároveň to jsou lidi, na kterých se vy jako producent, natáčecí společnost a samozřejmě i režisér shodnete, máte skoro vyhráno. Pak už jen Jude Law musí říct: Jo, jdu do toho.

S vaším kamarádem Judem jste v roce 2003 vytvořili romantický hit Návrat do Cold Mountain. Uvidíte se s ním tady ve Varech?

Rád bych. Prý bude mít čas, tak si někde dáme drink. Je senzační, mám ho moc rád. Spousta lidí kolem filmu by na vás vysypala fůru historek o tom, jak se s hvězdami příšerně spolupracuje, ale na žádném z našich filmů netrpěl jediný herec hvězdnými manýry. Třeba Jude se při natáčení Návratu do Cold Mountain v Rumunsku a Jižní Karolíně vláčel bažinami, nebál se fyzických výkonů, udělal cokoli.

Co ostatní herci z Návratu?

Nestalo se, že by herci zmizeli nebo odmítali vylézt z přívěsu. Taková Nicole Kidman není ženská, se kterou byste šli na panáka jako s Judem, ale je skvělá profesionálka. Stejně tak Renée Zellweger – ta byla tady ve Varech, ne? Byla s ní sranda, byla milá a srdečná, kupovala pro celý rumunský štáb pizzy. Není lehké být v kůži hvězd. Na ulici vás otravují stovky lidí, mají pro vás scénář nebo projekt, potkali vás před dvěma lety na chodníku v New Yorku... Teď jsme dělali s Jennifer Aniston a Jasonem Batemanem na filmu Výměna a řeknu vám – Jennifer je úžasně oddaná své práci. Jenže nemohla v New Yorku ani vyjít z hotelu na večeři – je prakticky vězněm paparazzi.

Vy sám jste nikdy nechtěl být hercem?

Ne – ačkoli pár roliček jsem měl. Ve snímku King of The Hill od Stevena Soderbergha jsem pan domácí, v Chuckovi a Buckovi hraju oddávajícího... Párkrát mě režiséři požádali, abych byl třicet vteřin hercem, ale nemyslím, že umím hrát. Zvládnu být maximálně tím, kdo jsem – po dobu třiceti vteřin. Ovšem režisér, to je něco jiného. Občas si říkám: Bože, to by bylo fajn, mít to celé na povel!

Produkoval jste jeden z nejoblíbenějších nezávislých filmů poslední doby, Malou Miss Sunshine. Poznali jste okamžitě, že to bude taková bomba?

Ne. Napsal to tehdy Michael Arndt, který předtím pracoval jako asistent herce Matthewa Brodericka. Jeho scénář byl skvělý, jen pár sentimentálních pasáží jsme nakonec vyhodili. Režiséři Malé Miss Sunshine předtím dělali jen reklamy a hudební klipy, ale tohle zvládli na výbornou. Nebyl to drahý film, žádné zvláštní efekty, prostě jen komedie o jedné rodině. Málokdo si všiml, že každá z postav má ambice, které jsou pro ni prakticky nedosažitelné – chtějí se tolik stát „někým“, až nejsou schopni být sami sebou. Chci být královnou krásy, chci mít vlastní program v televizi... Nakonec přijdou na to, že jsou rodina, ne maniaci do soutěží.

Byl jste už někdy ve festivalové porotě?

Nikdy. Ovšem před časem jsem seděl v soudní porotě, která posuzovala autonehodu. A pár dní nato jsem tankoval vodík do auta v Los Angeles, když v tom mi na mobil přišla pozvánka z Varů. Můj kamarád John Nein, dramaturg festivalu v Sundance, za mě zřejmě u organizátorů ztratil slovo, protože věděl, že mě tenhle festival zajímá. Naší produkční společnosti tady běželo pár filmů, ovšem nikdy jsem tu nebyl.

Myslela jsem, že jste nepřijel, protože jako ekolog nerad létáte. Roku 2008 jste si s manželkou jako první na světě koupili Hondu FCX na vodíkový pohon, jeden z pouhých dvanácti prototypů.

Zaprvé mám rád auta, za druhé mě extrémně zajímají ta ekologická. Máme Cooper Mini, tuhle Hondu na vodík a pak ještě jedno dieselové. Když jsem poprvé přijel do Evropy, byl jsem nadšený – všechna auta měla velikost Fiata 500. Miluju prťavá auta. Chci, aby na celém světě byla auta menší, ekologičtější, třeba elektrická. Když jsem teď byl v Praze, všiml jsem si, jak lidi staví na odiv svá obrovská auta. Měli byste naopak vystavovat ta nejmenší!