Článek
„Když jsem tady na začátku tisíciletí vystavoval na společné expozici představující českoufotografii 90. let minulého století, tak jsem měl velký sen, že zde budu mít samostatnou výstavu,“ uvedl Mára při sobotní vernisáži. „Výstava je tady a je dokonce zařazena jako doprovodná akce filmového festivalu,“ dodal s uspokojením.
Kurátorka výstavy Eva Neumannová směřovala hosty vernisáže především k poslednímu Márovo fotografickému souboru, který nese název Memory.
„Modravé postavy vystupují z hlubin mýtického času, jakoby pocházely z jiného světa. Pocit nadpřirozenosti je prohlubován chladným koloritem těl i vymezeného prostoru, stejně jako záměrně nejasnou čitelností popírající klasické vymezování pozitiv - negativ,“ uvedla Neumannová k posledním pracím Máry.
Umělec vyniká přesvědčivostí
Součástí expozice je mimo jiné také cyklus Madony vytvořený technikou tónovaného negativu. „Zobrazuje ženská těla více jako otisk než fyzickou hmotu. Obraz soustředěný na gesto rukou přináší v opakovaných variantách široké možnosti interpretace,“ uvedla kurátorka.
„Fotografická tvorba Pavla Máry, zaměřená především na zátiší, akty a portréty, je tradičnímu pojetí fotografie poměrně vzdálená, a to nejen častými experimenty s různými technologickými postupy,“ zhodnotila Márovy práce Neumannová.
O přesvědčivosti práce a osobnosti Máry vypovídal při vernisáži ředitel karlovarské Galerie umění Jan Samec.
„Před lety nepřišel autorovi výstavy model a já byl jediný po ruce, takže oslovil mě. Jeho přesvědčovací metody jsou takové, že jsem během chvíle visel nahatý hlavou dolů na empire volejbalového hřiště. Jak umělec čekal při stmívání na správné světlo a mně se do hlavy hrnula krev, říkal jsem si, jak je možné, že dělám něco, co mi vůbec ale vůbec nepřísluší,“ popisoval Samec několik let starou příhodu z prvního osobního setkání s Márou. „Naštěstí tu fotku jsme po těch letech už nenašli,“ dodal.