Hlavní obsah
Jan Němec: Možnosti milostného románu Foto: Host

Vypravěči nevěř. Sloupek Zbyňka Vlasáka nad knihou Jana Němce Možnosti milostného románu

Jan Němec píše ve své nové próze Možnosti milostného románu (Host 2019) v první osobě o „Janu Němcovi“, který pracuje jako redaktor v nakladatelství Host, píše knihy, sbírá literární ocenění, vyjíždí na zahraniční turné i stipendijní pobyty, telefonuje si s Milanem Kunderou, je místy dost sebestředný – a především nám zpětně vypráví o svém dlouholetém vztahu s přítelkyní „Ninou“.

Jan Němec: Možnosti milostného románu Foto: Host
Vypravěči nevěř. Sloupek Zbyňka Vlasáka nad knihou Jana Němce Možnosti milostného románu

Je to román takzvaně postmoderní, plný literárních nápadů včetně jmenného rejstříku uprostřed textu nebo „kabinetu odložených odstavců“ na jeho konci. Nápady to nejsou samoúčelné, autor drží jejich smysl pevně v rukou. Nejenže jimi mění tempo našeho čtení (působí to malinko jako ruchy v rozhlasové hře), ale zároveň mu spolu s úvahovými pasážemi a dlouhými citáty pomáhají nás přesvědčit, že tu jde i o něco jiného než jen o popis průběhu jednoho nepovedeného vztahu.

Že to s ústředním párem dopadne špatně, se dozvíme hned na začátku. A tak zde napětí celou dobu leží hlavně mezi spisovatelem Janem Němcem a postavou „Janem Němcem“. Přičemž záchranou je odolat nátlaku ze strany vypravěče a nečíst text coby autoterapii, kde se autor léčí z toho, že se s ním rozešla holka. A spíše vidět Možnosti milostného románu v duchu jejich postmoderní tváře jako rafinovanou hru na téma narcistní povaha vztahů ve „věku digitálního smutku“ – hru, která nemá žádné přímé pouto s konkrétní realitou.

Zbyněk Vlasák

Foto: archív, Právo

O narcismu mluvím proto, že ačkoli zde „Jan Němec“ tvrdí, že se snaží být o dost přísnější sám na sebe než na svou expřítelkyni, nejde mu to úplně věřit. Na rozdíl třeba od „Karla Oveho“ z knižní série Karla Oveho Knausgårda Můj boj nás skoro nepouští k vlastním selháním či hlouposti a „Ninu“ si zredukoval na ozvěnu sebe samého. Mě osobně coby vypravěč štval od začátku do poslední věty, ale zároveň jsem oceňoval, jak suverénním jazykem je tahle egocentrická postava napsaná.

Naopak v okamžiku, kdy jako čtenář „Janu Němcovi“ uvěříte, že je Jan Němec, což je vzhledem k totožnosti jejich životopisů i trochu nasnadě, je najednou četba k nesnesení. Román se stává agresivním mocenským gestem namířeným proti nějaké skutečné Nině, která se moc nemá jak bránit. A to je fakt těžké vydržet.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků